Je tady vystaven i rozkaz ministra vnitra Rudolfa Baráka o zřízení tábora - sám ministr později ve vězení skončil, fotografie kosmonauta Remka, který věznici navštívil, nebo ukázky výrobků místních vězňů.
"Přímo v areálu tábora byla těžní věž a vězni fárali do dolu," říká mluvčí věznice Vlastimil Nohejl. V roce 1977 byla těžba v Dole Ida ukončena a těžní věž stržena.
Původní tvář tábora už dnes připomíná jen památkově chráněná budova někdejší důlní strojovny, dřevěné baráky byly nahrazeny panelovými domy a výrobními halami.
Podstatnou změnou bylo přeřazení Heřmanic z první do druhé nápravné skupiny v roce 1981. Zesílila se ostraha, z věznice byli odvezeni političtí vězni a zamířili sem pachatelé těžkých zločinů včetně vražd.
"S mírnou nadsázkou lze říci, že jsme specializovanou věznicí pro recidivisty," říká ředitel věznice Petr Kadlec. Z osmi set čtyřiceti vězňů, kteří jsou nyní v heřmanické věznici, jich je šedesát odsouzeno za vraždu.
"Doba, kterou tady odsouzení tráví, se pohybuje od několika měsíců až po patnáct let," uvádí Kadlec. Trest si tady odpykává i Marian Monczka, který v dubnu 1998 odpálil výbušninu na ostravských Frýdlantských mostech. "V dubnu 2014 bude Marian Monczka propuštěn na svobodu," říká s jistou obavou v hlase ředitel.
Heřmanické vězení je stavěno pro 682 vězňů, ale podle jeho ředitele Kadlece je po většinu své existence naplněno větším počtem odsouzených. Před amnestií, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, nejznámější vězeň z Heřmanic, tady bylo dokonce dvanáct set padesát vězňů.
"Po rozsáhlé amnestii se počet vězňů snížil na zhruba čtyři sta, ale poměrně brzy, zhruba do roka, se vrátil zase k obvyklým osmi stům," dodává Kadlec. V roce 1999 se počet heřmanických vězňů vyšplhal opět přes tisícovou hranici. "Měli bychom mít pro každého vězně čtyři metry čtvereční prostoru, ale to se bohužel kvůli přeplněnosti nedaří."
Heřmanická věznice zažila i nepokoje, které sem dorazily s vlnou protestů v dalších věznicích v roce 2000. Vězni vyhazovali z oken nádobí a hořící leštěnky na boty, po pěti dnech ale protesty ustaly. Z vězení v Heřmanicích utekl dosud jediný vězeň. "Bylo to už po roce 1989. Při úklidu kanceláří si všiml otevřeného okna a tudy utekl. Druhý den jej do vězení přivedl zpět jeho otec."
