Nyní lékaři dítě údajně uzdravili - po náročné operaci se podařilo přebytečné končetiny ošmikat.
Bez operace by dítě pravděpodobně zemřelo, podobně tragická genetická nedorozumění nemívají dlouhé trvání. Do věci se však vložila západní lékařská věda a děvčátko přežije. A právě tady začíná ono mrazení, neboť - bez ohledu na to, jak cynická se otázka zdá - je třeba se ptát, zda je dobře, že přežije.
Neznám podrobnosti zákroku a neznám prognózu, z kusých informací, které obletěly planetu, se však zdá, že ono dítě má minimální šanci žít normální důstojný život. Postižení, se kterými holčička přišla na svět, byla tak rozsáhlá a závažná, že její další život po oné "úspěšné" operaci nejspíše nebude ničím jiným než věčnou trýzní, velkou komplikací a neštěstím. A právě zde začíná ono nebezpečné a cynické tázání.
Základní dotaz zní: Je život tak cenný, aby bylo nutné ho zachraňovat opravdu za každou cenu? Je záchrana takto strašlivě okleštěného a poničeného života opravdu vítězstvím? Je humánní, že zázraky lékařské vědy doslova nutíme k životu bytost, která přišla na svět jednoznačně nasměrovaná ke smrti?
A není ona operace, nad kterou svět jásá, spíše krutostí a zlým experimentem medicíny, která jako by zapomněla, že v určitých momentech už nemá navracet k životu, ale jen tišit trýzeň?
Prostě: Otazníků je kolem záchrany dítěte s osmi končetinami více než vykřičníků.
