Napoleonské války ještě představovaly dobu, kdy vojevůdci svým vojákům rozdávali rozkazy přímo na bojišti a nikoli z velitelského stanu stojícího mimo dostřel. Ztráty mezi vysokými důstojníky tak byly poměrně značné. U Chlumce padlo hned několik generálů na obou stranách konfliktu.
Seriál k výročí bitvy u ChlumceiDNES.cz přináší vždy ve čtvrtek a v neděli články k 200. výročí napoleonské bitvy u Chlumce v roce 1813, která předznamenala definitivní zvrat v napoleonských válkách. Seriál připravuje ústecký historik Martin Krsek. V neděli: Čechům málem vládl francouzský generál |
Ruský generál Osterman byl hlavním velitelem spojeneckých sil první den bitvy u Chlumce. Jeho gardoví vojáci 29. srpna ustupovali s dalšími spojeneckými útvary do Čech po prohrané bitvě u Drážďan. Když ale překonali Krušné hory, dostali rozkaz nepřítele dál nepustit.
Hrozilo totiž obklíčení a zničení neorganizovaně ustupujících spojeneckých armád. Navíc v Teplicích tehdy dlel samotný car i pruský král, takže by se i jejich osoby ocitly v přímém ohrožení.
Gardisté zaujali obranné postavení u Přestanova, bylo jich asi 14 tisíc, a proti nim se řítil francouzský generál Vandamme s více než 40 tisíci muži.
Opakované útoky Francouzů způsobily Rusům obrovské ztráty. Aby proto podpořil morálku v řídnoucích řadách svých vojáků, vyrazil Ostermann před dalším útokem nepřítele k obranným liniím a stoupl si do čela protiútoku. Dělová koule ho však záhy poté zasáhla do levé paže.
Heroický životopis líčí amputaci na bubnu se zpěvem
"Celý rukáv byl plný horkou krví. Když ho sundali z koně, usmíval se bledými rty, aby nezavdal svým vojákům důvod ke strachu, a řekl: Tím jsem zaplatil za čest vám velet, gardisté. Jsem spokojen." Těmito slovy popisuje dramatický okamžik ruský životopis Ostermanna v knize Hrdinové roku 1812.
Rakouští dějepisci vylíčili situaci méně heroicky: "V bezvědomí klesl z koně. Položili ho a ještě na bitevním poli obvázali. Dali ho na improvizovaná nosítka a dopravili do Teplic," poznamenává ve svých Dějinách bitvy u Chlumce vrchní učitel z Ústecka Gustav Simon.
Po cestě do Teplic míjel smutný průvod pozorovatelnu pruského krále Friedricha Wilhelma III. Ten přispěchal k nosítkům a ptal se doprovodu, jak je na tom generál. V tu chvíli Ostermann otevřel oči, projevil první známky života a zeptal se krále malátným hlasem: "Vy jste jeho výsost? Je můj car, můj velitel, v bezpečí?"
V Teplicích uložili generála v domě Ke zlatému mostu, kde mu lékaři v dalších dnech amputovali ruku. Jiná zpráva mluví o tom, že prodělal dokonce dvě amputace.
Vysvětlení nabízí už citovaný životopis, což je příběh na hranici legendy. Podle něj se první amputace odehrála ještě na bojišti v generálově stanu. Mladý vojenský chirurg jménem Kuklovský odřezal za generálova plného vědomí část rozdrcené paže na vojenském bubnu, který posloužil coby improvizovaný operační stůl.
"Na rozkaz generála musela vedle stanu zpívat plukovní hudba písně, aby nikdo neslyšel jeho sténání a nenarušila se morálka vojska," líčí autorka životopisu Lidia Ivčenková.
Vděčné Češky hrdinovi věnovaly stříbrný pohár
Druhý den, kdy se zdánlivě předem prohraná bitva změnila ve velké vítězství spojenců, tentýž stan naplnili Ostermannovi vojáci ukořistěnými symboly francouzského vojska.
"Ztrátou své ruky jste získal vítězství v bitvě," psal car Alexander I. v blahopřejném dopisu. Vedle ruky ztratil generál i polovinu mužů.
Amputace představovala častý způsob léčby válečných zranění. Předcházelo se tím zánětům ran. I tak ale pacienti často umírali.
Ostermannovi se však dostalo nejlepší péče. Po prvotním zotavení v Teplicích se přesunul do Prahy a stal se miláčkem tamní společnosti. Roku 1814 iniciovalo 16 českých šlechtičen sbírku na stříbrný pohár pro hrdinu. Zapojilo se 130 žen a dívek.
Vzácný dar nesl nápis: "Udatnému Ostermannowi od Čechyň k pamieti na Chlumec dne 17/29 srpna 1813."
Generál se zotavil natolik, že ještě do roku 1826 sloužil v ruské armádě a dožil se 85 let. Pohár je dnes ve sbírkách Státního historického muzea v Moskvě.
