Láska rakouského kancléře k zámecké paní z Ratibořic vzplanula v červnu 1813, kdy se zámek v Ratibořicích stal místem jednání zástupců nové protinapoleonské koalice složené z Rusů, Prusů a Rakušanů.
Seriál k výročí bitvy u ChlumceiDNES.cz přináší vždy ve čtvrtek a v neděli články k 200. výročí napoleonské bitvy u Chlumce v roce 1813, která předznamenala definitivní zvrat v napoleonských válkách. Poslední prázdninový víkend v Ústeckém kraji vyvrcholí rekonstrukcí bitvy oslavy, které tuto událost připomínají. Seriál připravuje ústecký historik Martin Krsek. Ve čtvrtek: Babinský jako dítě napoleonských válek |
Majitelka zámku Kateřina Zaháňská hostila na svém sídle i cara Alexandra I. a vrcholné představitele ostatních stran. Obzvlášť vítaným hostem býval hrabě Metternich.
Půvabná a o politiku se zajímající žena, dnes bychom řekli lobbistka, uchvátila jak cara, tak kancléře. To jí vyneslo exkluzivní místo po boku mužů, kteří v té době formovali politiku celé Evropy. Ne náhodou to byla právě Kateřina Zaháňská, která podala Metternichovi 10. srpna v Praze pero k podpisu vyhlášení války vůči Napoleonově Francii.
"Dovolte mi uvěřit, že bych Vám občas mohla Vaši pozici ulehčit. Chtěla bych, abyste na břemeno, které nesete a které zahrnuje málem celý svět, na okamžik zapomněl," cituje historička Helena Sobková v životopisu Zaháňské dopis vévodkyně svému ctiteli.
"Patříš ke mně a mé srdce mi říká, že mi budeš patřit ještě více," odpověděl Metternich.
Válka dala dostaveníčku dramatický náboj
Láska rozdmýchaná milostnými dopisy se dočkala svého zhmotnění 6. září 1813 v Lounech, kde si smluvili milenci tajné setkání. Metternich v té době dlel v Teplicích v hlavním stanu spojenců, kde se připravovaly spojenecké smlouvy pro zajištění míru v ponapoleonské Evropě.
Chlumecká bitva již sice byla vyhraná, ale tuhé boje mezi Francouzi a spojenci v okolí Ústí nad Labem stále probíhaly až do konce září. Válka dala dostaveníčku dramatický náboj.
"Budeme tam muset strávit noc, poněvadž kvůli kozákům a raněným není na noční jízdu ani pomyšlení, ledaže by jela s sebou eskorta," píše Metternich.
Kateřina Zaháňská se musela z Prahy do Loun prodrat po silnicích přeplněných pochodujícími vojáky, kolonami válečných zajatců a kárami plnými raněných. Kde přesně strávili oba milenci danou noc, není dodnes jasné. Helena Sobková zmiňuje lounský zámek, ale takový nikdy neexistoval.
Schůzka mohla být v hostinci Daliborka
Možná se jednalo o jeden ze čtyř zámků v okolí. Ale zřejmě ani jeden z nich se nemohl stát místem tak intimního setkání.
"Všechny čtyři zámky byly v té době nepochybně obsazeny vojskem," poznamenává lounský historik Antonín Hluštík.
Další alternativou, více pravděpodobnou, je zájezdní hostinec Daliborka. Ten stojí dodnes a sídlí v něm lounský archiv.
"Viděl jsem Tě v Lounech! Nikdy nezapomenu na těch několik hodin, které jsem tam prožil. Budu-li dlouho žít, pak se ve stáří dám opět zavést do Loun, abych tam prolil slzy nad nejdražší ze všech svých vzpomínek," zapsal později Metternich.
