Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Oslab svoji měnu, posílíš tím svůj stát! - to je trend dneška

  8:31aktualizováno  8:31
Amerika s Čínou se předhánějí v tom, kdo dokáže zlevnit své zboží, aby se ve světě co nejlépe prodávalo. Používají proto různé cesty, jak nasadit kurzy svých měn co nejníž. Říká se tomu měnové války a může to mít velké důsledky - třeba postupné mizení Evropy z hospodářské mapy světa.
Ilustrační foto.

Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Před necelým čtvrtrokem použil brazilský ministr financí Guido Mantega poprvé termín "měnová válka". A před dvěma týdny už o tomto problému dost bezvýsledně jednala skupina dvaceti nejmocnějších zemí světa G20 a o dopadech tohoto fenoménu vedou vášnivé diskuse snad všichni relevantní ekonomové a finančníci světa. Není divu. To, co se dnes odehrává na světových finančních trzích, je bezesporu největším přesunem ekonomické moci od konce druhé světové války. A Brazílie, jejíž ministr jako první před měnovými válkami varoval, patří k zemím, které z tohoto přesunu vytěží nejvíce.

Hon na Čínu

Měnovými válkami se rozumí záměrné podhodnocování měn, které praktikují některé státy se záměrem zvýhodnit své vývozce. Klasickým případem je Čína, jejíž měna je navázána na dolar, a to podle názoru většiny světových ekonomů v silně podhodnoceném kurzu. Což vede k tomu, že čínské zboží je levnější a vytlačuje konkurenty ze zemí, jejichž kurz je volně plovoucí a přizpůsobuje se vývoji domácí ekonomiky.

Ministr financí USA Timothy Geithner.

Ministr financí USA Timothy Geithner.

Na Čínu kvůli tomu silně tlačí USA. Americký ministr financí Timothy Geithner varoval na začátku letošního října před nebezpečím měnové války v podobě konkurenčních devalvací (znehodnocení měn - pozn. red.), které mohou ohrozit světovou ekonomiku. V projevu, v němž nastínil pozici Spojených států před pololetním zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, řekl: "Země, které mají chronicky vysoké přebytky, musí přijmout politiku, která podpoří jejich domácí poptávku. Amerika začíná více šetřit a země, které při svém růstu příliš spoléhají na export k nám, budou muset svou politiku změnit, jinak se zpomalí globální růst a všichni na tom budeme hůře." Jinými slovy: Čína by měla omezit umělé znehodnocování své měny, aby dovážené (čti: americké) zboží v Číně zlevnilo a Číňané si je začali více kupovat.

Amerika cítí tento problém tak citelně, protože byla silně zasažena finanční krizí a oživení ekonomiky je v USA slabé a křehké. Americký růst byl po dlouhou dobu založen na spotřebě domácností - a ty s krizí začaly šetřit. A žádné stimuly na ně nezabírají. Zvýšení rozpočtových výdajů sice udělalo pořádnou díru ve veřejných financích, ale vliv na (stále vysokou) míru nezaměstnanosti byl mizivý. Velmi uvolněná měnová politika s nulovými úroky a snadno dostupnými penězi také nepovzbuzuje lidi k nakupování - a tím k roztočení kol ekonomiky.

Čínský prezident Chu Ťin-tchao (18. října 2010)

Čínský prezident Chu Ťin-tchao (18. října 2010)

Přitom při minulých krizích to byli většinou právě američtí spotřebitelé, kteří tahali světovou ekonomiku z bryndy. Například při východoasijské krizi na konci devadesátých let americká centrální banka silně snížila úrokové sazby a povzbudila tak domácí poptávku, což asijským zemím zaměřeným na export zásadně pomohlo překonat důsledky finančních karambolů.

A tak není divu, že by nyní Američané chtěli, aby se právě Asie podílela na řešení důsledků světové finanční krize. Jenže Číňanům, ale ani dalším zemím, které nyní prudce rostou, se do takové pomoci nechce. Mají nyní šanci dohnat ve své výkonnosti západní země a nehodlají tuto příležitost promarnit.

Američané tudíž přešli od marného přesvědčování k činům, které napětí kolem podhodnocených kurzů převedlo do fáze horké měnové války. Fed (americká centrální banka - pozn. red.) přistoupil k takzvanému kvantitativnímu uvolňování, což lze s jistou nadsázkou označit jako tisknutí obrovského množství nových dolarů a jejich pouštění do ekonomiky. Děje se to tak, že centrální banka odkupuje od komerčních bank předem určený objem cenných papírů. Tím jim vlastně půjčuje hotové peníze, které by se tak měly dostat do oběhu.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Dolarová záplava v asijských mořích

Standardně by měly takto dodané dolary umožnit, aby lidé začali nakupovat spotřební zboží, čímž naroste domácí poptávka, firmy zvednou výrobu, přijmou další zaměstnance, ti díky získanému zaměstnání také zvýší své nákupy a americká ekonomika se rozeběhne. Fed takové kvantitativní uvolňování provedl již na podzim roku 2008, po pádu investiční banky Lehman Brothers, tedy v okamžiku propuknutí finanční krize v USA. Obecně se má za to, že tehdy tím Fed zabránil ještě hlubšímu poklesu. Nyní to však takto nefunguje - američtí spotřebitelé totiž příliš nevěří ve světlé zítřky. Vidí, jak jejich výrobci těžko zápasí se zahraniční konkurencí, a počet volných míst v amerických firmách neroste. Navíc gigantický deficit amerického rozpočtu varuje: dříve nebo později budou muset růst daně, protože státní dluh bude nutné nějak zaplatit. Američané vědí, že dluhy je třeba platit, i když jsou státní - na rozdíl od obdivovatelů jednoho našeho bývalého premiéra. Jejich chování je tedy jiné. Šetří. A banky musí peníze získané od domácností i od centrální banky zhodnocovat. Špatný výhled americké ekonomiky a mohutný růst asijských zemí vede k tomu, že natištěné dolary jsou investovány v zahraničí. A to ve státech, kde není pevně stanovený kurz, vede k zpevňování domácích měn a poškozování exportů.

V Číně, kde pevný kurz existuje, ony dodatečné peníze navyšují objem hotovosti v oběhu, to zvedá ceny a nafukuje bubliny na trzích akcií i nemovitostí, což znamená hrozbu pro budoucí ekonomický vývoj - a to jak pokud jde o očekávatelný vysoký růst inflace, tak o riziko různých krizí. A domácí inflace při pevném kurzu znamená, že firmy raději prodávají doma než v zahraničí a roste kupní síla domácí výplaty vůči dováženému zboží. Čína tak méně vyváží.

Šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn.

Šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn.

Tenhle svět už není pro starý

Timothy Geithner na summitu G20 přesvědčoval partnery, že USA nenastoupily cestu oslabování dolaru a nechtějí soutěžit v devalvacích. Přesvědčil však málokoho.

Pravda, slabý dolar je pro americkou ekonomiku významný jen málo, protože americká ekonomika je poměrně uzavřená a prostřednictvím zahraničního obchodu realizuje jen kolem patnácti procent svého hrubého domácího produktu. Nicméně slabý dolar je silným politickým nástrojem, který tlačí Čínu i další země ke změně hospodářské politiky přes oslabení jejich exportní výkonnosti.

Je však otázka, zda tato americká politika není kontraproduktivní. Tento vývoj samozřejmě může mít nejrůznější důsledky pro světový obchod. A nikoli ty nejpříznivější. Mohou vznikat nejrůznější omezení pro příliv kapitálu, kterými se postižené země budou bránit přílivu levných dolarů. Odplatou pak mohou být i různá obchodní omezení. Tyto bariéry poškodí světový obchod a podstatně ztíží a oddálí vyspělým západním zemím cestu k silnějšímu a trvalejšímu oživení jejich ekonomik. A naroste i politické napětí mezi rychle se rozvíjejícími zeměmi a Západem. O tom, že se země dříve označované jako rozvojové pevně usadí mezi nejmocnější ekonomickou elitou, přitom už není pochyb.

Těžba dřeva v severní části brazilské Amazonie.

Těžba dřeva v severní části brazilské Amazonie.

Evropa zůstává mimo

Je celkem příznačné, že Evropa není bojištěm měnových válek a jejich účastníky už ani valně nezajímá. Starý kontinent je v celkovém přeskupování ekonomické moci mezi poraženými, byť si to stále ještě mnoho Evropanů nechce připustit. Zatímco se rozhoduje o novém rozdělení světa, tak europoslanci se v Bruselu dožadují vlastní evropské daně, s níž by si mohli hospodařit po svém. Že tak budou činit na planetární periferii, nejspíše ještě netuší.

Oslabování dolaru a s ním spojený pokles čínského jüanu vůči euru je špatnou zprávou pro zbytky konkurenceschopného evropského průmyslu. Dodavatelé technologií musí především vlivem kurzových změn na klíčovém čínském trhu zdražovat nebo přinejmenším přicházejí o podstatnou část svých zisků - a čínské zboží v Evropě dál zlevňuje.

Euro.

Euro.

Kromě toho posilování eura dopadá těžce na nemocné jižní křídlo Evropské unie. Už tak skromná konkurenceschopnost řeckého, portugalského či španělského zboží na světovém trhu se spolu se silnější měnou ztrácí před očima. Jedinou evropskou zemí, která se drží a zřejmě i nadále bude držet mezi hospodářsky nejsilnějšími zeměmi světa, je z tohoto pohledu Německo. Pokud samozřejmě nebude zatíženo drasticky vysokými náklady na záchranu krachujících zemí eurozóny.

Česko tím pádem může mít před sebou poměrně dobrou perspektivu, protože vzhledem k ekonomické svázanosti s naším západním sousedem profitujeme i na jeho konkurenceschopnosti. To samozřejmě neznamená, že se můžeme spoléhat na Němce. Máme přece jen svou korunu, což má vzhledem k současnému stavu eurozóny své výhody, ale má to i nevýhody. Lze totiž očekávat, že koruna bude posilovat nejen vůči dolaru, ale i vůči euru. A Česká národní banka nemá prakticky příliš možností takovému posílení zabránit. Vzhledem k tomu, že na vývozu je česká ekonomika závislá naprosto existenčně, je před námi velké riziko, že ta budoucnost nebude až tak světlá.

Vývoj kurzu koruny vůči dolaru.

Vývoj kurzu koruny vůči dolaru.

V režimu volně plovoucího kurzu, který platí pro korunu, by proti trendu posilování koruny mohla působit jen citelně větší inflace, než je doposud. Je otázka, zda bankovní rada, která inflaci v Česku hlídá, bude mít odvahu revidovat svůj inflační cíl. Zatím má ČNB snahu držet růst cen v Česku kolem dvou procent. Nikde není psáno, že by tento cíl nemohl být posunut třeba na pět či šest procent. Vyžadovalo by to poměrně zásadní změnu uvažování členů bankovní rady, která by nesměla reagovat na silnější inflační tlaky v ekonomice, které se objeví se zrychlováním ekonomického růstu. Akceptovat vyšší inflaci (a tedy například méně výhodné spoření) není jednoduché a má to i svá četná proti. Zdá se velmi pravděpodobné, že ČNB bude vývoj kurzu koruny velmi pečlivě sledovat a bude k němu přihlížet při rozhodování o úrokových sazbách, které velmi pravděpodobně zůstanou na současné, rekordně nízké úrovni ještě hodně dlouho.

Miroslav Singer

Miroslav Singer

V každém případě pro firmy, ale i pro vládu je nyní zásadní, že zpevňujícímu kurzu české koruny se dá čelit jen velmi střídmou mzdovou politikou. Silnější korunu lze kompenzovat jen tím, že produktivita práce poroste výrazně rychleji než mzdy. To je zásadní u firem, ale důležité je, aby tlak na růst mezd nepovzbuzoval vývoj platů státních zaměstnanců, což se v minulých letech dělo. A nyní na to upozorňuje i NERV. Právě mzdová zdrženlivost a reformy na trhu práce byly základem, z něhož vyrostla úspěšná německá reakce na krizi. A my bychom si z toho měli vzít poučení.

Autor:


ZPRÁVY: 40 hasičských jednotek v boji s požárem motorestu, dálnice D10 byla uzavřena



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

Tvůrce Kanceláře Blaník opouští Seznam. Důvodem jsou neshody s vedením firmy

Z natáčení filmu Prezident Blaník

Lobbista Tonda Blaník bouchl do stolu. Tvůrce, který oceňovaný seriál vytváří, opouští internetovou televizi Stream...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o...

ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To...

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.