Píše se o péči seniorů, rodičů. Jak vypomůže stát otci, když jeho partnerka a matka prvorozeného ( 2,5 roku ) a druhorozeného ( 26 dnů ) dítěte musí být pro předčasný porod z druhorozeným dítětem dlouhodobě v porodnici a otec má nárok na tzv. paragraf v délce 12 dní ?

Dovolená, příbuzní, chůva? Nejdřív si pomozte sám, co pořád státe starej se?

Danuše Davidová je jednou z těch, kterým dlouhodobá OČR nepomůže ani trochu. Stejně jako nepomůže ani dalším lidem. Je to zákon k ničemu a pro nikoho, jen aby se politici ukázali, jak mají úžasné sociální cítění ....Podle tohoto zákonného paskvilu totiž musí být ošetřovaná osoba hospitalizována v nemocnici minimálně 7 dní a OČR musí vystavit lékař hned v den propuštění ze zdravotnického zařízení. Pokud vám to napíše až následný den po propuštění z nemocnice - máte smůlu. A i když splníte všechna nesmyslná omezení, tak vám to prostě neschválí váš zaměstnavatel, protože ten má rozhodující slovo. Může mi autor článku říct, jak přesně dlouhodobá OČR pomůže pomůže lidem třeba s Alzheimerem nebo rakovinou ? Když čtu ty oslavné články, jak nám stát umožnil postarat se o své nemocné příbuzné, tak se mi jen svírá ruka v pěst

Nám to pomohlo. Respektive usnadnilo situaci. Ale samozřejmě, zvládli bychom ji i bez OČR.

Když si to vezmeme kolem a kolem, čeká nás docela velký sociální problém. Důchodců bude v následujících letech raketově přibývat a to zvláště těch, kteří se bez nějaké té externí péče neobejdou. Situace bude dokonce taková, že aby bylo možné pokrýt potřeby všech důchodců, museli by nakonec všichni lidé v produktivním věku pracovat v sociálních službách... To asi nedopadne.

Právě proto musíme příjmat migranty. Velkou výhodou je, že na tu práci v sociálních službách nepotřebují žádnou velkou kvalifikaci, postačí jim krátkodobý kurz přímo v praxi.

Tím vlastně, že stát začíná vyplácet podpory pro pečovatele o své blízké, nám ten stát říká, že od sám to nedokáže zabezpečit na odpovídající úrovni, natož financovat, a to i přesto, že v naprosté většině případů se jedná o lidi, co celý život pracovali a státu odváděli daně, zdravotní, sociální... a na konci jejich života se k nim stát zachová takto. Není to dobře, je to spíš smutné...

Jenže tohle stát nezvládá nikde a s narůstajícím počtem seniorů bude jen hůř. Nejhůř to odnese právě generace, které je dnes kolem 50, ta už často nemá děti.

Kdy stát konečně pochopí, že domácí péče tam, kde je to možné, vyjde zdaleka nejlevněji a k větší spokojenosti.

Myslím, že to začíná chápat, a proto byly tyto příspěvky zavedeny...

Kdo to zkusil, ví, že penězi zaplatit taková péče nelze, ale peníze jsou nezbytné.

Péče o lidi, postižené stářím a demencí by měla mít státní podporu.

Lidé by si měli ale i sami spořit na důchod a tím i pomoci si naspořenými prostředky financovat případnou péči.

Rodina by pak měla dohlédnout, aby soukromě naspořené peníze pomohly postiženému a někdo je "nevytuneloval".

Někdo z rodiny například.

Moje tchýně dopadla daleko hůře. Nejenom, že vlastní dceru už nepoznala, ale také okamžitě zapomněla, že musí na záchod a udělala to pod sebe. Žila v domku mé švakrové, ta měla v tom pokoji, kde žila její maminka, úplně zničenou dřevěnou podlahu. Po maminčině smrti tam museli všecko vytrhat a udělat znova.

Nějaký příspěvek od státu ta švakrová nikdy nedostala, posílali jsme jí sice peníze a balíky, ale takové zatížení s ošetřováním dementní osoby bychom asi neunesli.

Proto jsou ústavy pro dementy velmi nutné, ovšem, kdo tam takovou práci chce dělat?

Manželka tam pracuje. Já bych to dělat nemohl. Ona by zase nemohla učit fyziku na gymnáziu. Buďme rádi, že jsme každý jiný. :-)

Už léta berou členové rodiny za péči o rodiče /podle stupně.....8000-12000/. Dokonce stanovená výše nemohoucnosti může být použita na pomoc při koupání, doprovodu k lékaři....

Tohle ale není jen o penězích. Je to zároveň časově limitovaná omluvenka do práce v případě, že je váš senior například po delší hospitalizaci nebo třeba zlomenině krčku úplně z formy, je doslova potřeba ho postavit na nohy a rozchodit a nechcete jej nechávat na LDN. Pár týdnů domácí péče a rekonvalescence stačí, aby se situace znovu vrátila do normálu. Jedna z mála opravdu potřebných, smysluplných a obtížně zneužitelných dávek. Skoro se mi nechce věřit, že existuje.

Pani a jeji manzel maji muj obdiv, ne kazdy by to zvladl..Nekteri ani nenavstevuji rodice ci prarodice v domove duchodcu ci ustavu, smutne. Zde je podpora na miste..