"V žádném případě nelze říci o všech, že umřeli zbytečně, protože byli adekvátně léčeni na dialýzách. Ti lidé tedy nezemřeli na selhání ledvin, ale třeba na infarkt," upřesnil Štefan Vítko z Transplantcentra IKEM. "Ale samozřejmě mohl mezi nimi být někdo takový, komu by transplantace prodloužila život."
Transplantacím ledvin od žijících dárců je věnována čtvrteční konference v Praze. Hlavním hostem je norský profesor Inge Brekke, jehož země je špičkou v transplantacích od živých dárců. "Jejich podíl u nás činí 40 procent, dáváme tomu jednoznačně přednost," řekl Brekke. V Česku je to zatím pět procent - vše ostatní jsou zemřelí dárci. Těch přitom v posledních třech letech v Česku výrazně ubylo.
Transplantace od příbuzných či přátel by mohly tento problém částečně vyřešit.
"Lékaři možná nejsou detailně informováni o tom, že transplantace živých orgánů má dnes dokonce lepší výsledky než od zemřelých. Pacientům je zase možná nepříjemné ptát se rodiny, zda by někdo nedaroval orgán...," vyjmenoval Vítko pravděpodobné příčiny. IKEM proto nyní rozesílá detailní informace lékařům a také pacientům, kteří jsou léčeni na dialýzách.
Současná legislativa umožňuje, aby ledvinu daroval buď někdo z příbuzných, nebo blízký přítel. Nikoli tedy zcela neznámý člověk. Tato praxe je běžná v celém světě s výjimkou USA, kde v posledních dvou letech zkoušejí i tuto cestu, podmínkou však je, že neznámý dárce a příjemce se nesmějí poznat. Eliminuje se tak riziko, že za darováním jsou peníze nebo nějaký nátlak.
I tak má mnoho etických aspektů i odběr od blízkého člověka. "Součástí přípravy je pohovor s psychologem, aby bylo zřejmé, že ten člověk to nedělá pod žádným nátlakem, třeba emocionálním," uvedl Jiří Lácha z IKEM.
Podle lékařů má jinak transplantace živého orgánu výhody: operace je plánovaná, a tedy kvalitnější, výsledky jsou lepší. "Jedinou nevýhodou je tedy to, že svůj zdravý orgán musí darovat živý člověk," podotkl Vítko.
Pro řadu lidí to však není problém. "Nezaváhala jsem ani na chvilku," uvedla včera Hana Kodýsová, která před čtyřmi lety darovala ledvinu své devatenáctileté dceři. Přestože dárcem mohl být i její muž. Oba měli stejnou krevní skupinu, první šla na vyšetření ona - a dopadlo to.
"Připadalo mi to logické, že první to zkusím já," sdělila. Podle Štefana Vítka orgány skutečně častěji darují matky. Stále rozšířenější je však i darování mezi manželi.
