Uvurchangajský kraj byl kdysi srdcem nevětší říše na světě. Právě zde Čingischán založil své velkolepé sídlo Karakorum, kde shromažďoval poklady uloupené v dobytých městech. Dnes po něm není ani památky. Pozůstatky mocného impéria pohltila nekonečná step, po které místo obávaných nájezdníků táhnou tisíce kusů dobytka.
A také stará ruská dodávka značky UAZ. Češi tohoto plechového nezmara předělali na mobilní kliniku a předali nemocnici v krajském městě. Místní lékaři desetkrát za rok vyrazí po po prašných a kamenitých cestách, aby prohlédli pastevce roztroušené na území větším než Chorvatsko.
Reportáže z MongolskaŠAMAN VĚŠTÍ: Zeman na Hrad nedosáhne MONGOLSKÝ METR: Díky Česku měří metr |
Zpráva o jejich příjezdu se mezi obyvateli zapadlých okresů začne šířit tři dny předem. Místní zdravotník nasedne na motorku a novinku zvěstuje od jurty k jurtě (čili geru, jak tradičnímu obydlí říkají Mongolové). O zbytek se už postará šeptanda. Potulní lékaři svůj tábor rozbijí kde se dá. Postaví stan z vojenské plachtoviny, diagnostické přístroje napojí na generátor a může se začít.
Nyní zakotvili asi třicet kilometrů od městečka Chudžirt. Kolem dokola se táhnou zelené pahorky poseté gery, mezi kterými se pasou stovky ovcí, koz, jaků, krav a koní. Pastevci se sem sjíždějí ze všech stran. Někteří dorazili koňmo, většinou ale na ruských a čínských motorkách, na které se často vměstná celá rodina.
Mobilní ordinaceOrganizace Člověk v tísni díky penězům České rozvojové agentury předala mongolským lékařům čtyři mobilní ordinace. Odolné stroje z ruského Uljanovska křižují ajmagy Uvurchangaj, Aranchangaj, Zavchan a Bajanchongor a příští rok vyjedou další dva do krajů Chovsgul a Umnogov. Nákup a vybavení jedné mobilní kliniky vyjde přibližně na 800 tisíc korun. Za měsíc najezdí přibližně 600 kilometrů a její posádka za tu dobu ošetří asi 350 pacientů. |
Zdravotnický stan je nacpaný k prasknutí. Mladá matka trpělivě krotí uřvané dítě uhýbající před studeným stetoskopem, v rohu laborantka zkoumá odebrané vzorky. Plno je i ve vedlejší nízké budově s plechovou střechou, kde právě vážený stařešina odložil prošívaný dél a nedůvěřivě sleduje čidla EKG připevněná na jeho mocný hrudník.
Je to malá revoluce
Venku na trávě sedí paní Širevsambu. Je jí čtyřiapadesát let, ale vypadá na sedmdesát. Její obličej protínají hluboké vrásky a drobná očka pozorně studují lékařskou zprávu. "Tohle je poprvé, co jsem byla na ultrazvuku. Našli mi žlučníkové kameny a teď musím jet do centra ajmagu (označení kraje v Mongolsku, pozn. red.) na operaci. Naštěstí to není nic vážného," svěřuje se shrbená žena.
Hned vedle čeká jednadvacetiletá Urančimeg. Je v devátém měsíci těhotenství a přijela na gynekologickou prohlídku. "O příjezdu doktorů jsme se dozvěděli od příbuzných. Je dobré, že tady máme všechnu péči na jednom místě, protože k nejbližšímu lékaři to je daleko," říká dívka, kterou zanedlouho čeká náročné putování do sto kilometrů vzdálené porodnice.
Výjezdy mobilních klinik jsou zde malou revolucí. Pastevci mají během krátkého léta plné ruce práce s dobytkem a cesta do centra ajmagu zabere často celý den. Na vyšetření ve městě navíc musí čekat několik dní. "Na prvním místě jsou u nich zvířata a teprve potom zdraví," říká Gangčimeg Cedendambaová z organizace Člověk v tísni.
"Pastevce trápí především poruchy zažívání, tuberkulóza, cukrovka, brucelóza, poruchy jater a bolesti zubů," vysvětluje rázná třicátnice. Právě ona je hnacím motorem celého projektu, protože Češi často ztroskotají na jazykové bariéře a mongolské mentalitě, která se přece jenom od uvažování běžného Evropana poněkud liší.
"Nejpoužívanější slova v mongolštině jsou bachkuj, midkuj a margáš - není, nevím a zítra," říká šéf mongolské mise Člověka v tísni Martin Klicnar. "Jinak jsou to ale velmi přátelští a komunikativní lidé. Jenom neřeší zbytečné blbosti, se kterými ztrácíme čas my Evropani," objasňuje potíže při jednání s místními úřady.
Obyvatelé zelených plání se postupně rozcházejí a jeden z nich Čechy srdečně zve do svého geru. Na kamínkách klokotá kotlík s kusy mastného skopového, zkvašené kobylí mléko ajrag teče proudem. "Zdejší lidé jsou za pojízdné kliniky velmi vděční. Jen ať jezdí častěji," směje se místní zdravotník Urentogú.
