Fauly se přestaly, aspoň politicky, vyplácet. Jeden z nejvlivnějších polistopadových mužů, Miroslav Macek, vypadl ze hry, když MF DNES zveřejnila, že přijal deset milionů za poradenské služby. Prodával své politické styky a exkluzivní informace.
Pohled na to, co se v politice smí a co se nesmí, se radikálně změnil. Vždyť Ivan Kočárník je dodnes předsedou představenstva České pojišťovny, kterou ve funkci ministra financí přihrál soukromé skupině. Podezření, že pan Kočárník dostal sladkou odměnu za svou námahu, je nutkavé. Dnes už by měl mnohem těžší práci.
O zvýšení standardů na politickou čistotu se zasloužil Miloš Zeman. Klacek, který chystal na politické soupeře, však nejvíc týrá jeho kabinet.
Egon Lánský musel skončit, když se ukázalo, že přijal ve funkci senátora vysokou provizi. Nenasytná hrabivost stála kariéru Petra Lachnita. Jan Kavan sice přežil aféru s Českým domem, který na úkor státu pronajal soukromé firmě, ale musel obětovat svého nejbližšího - Karla Srbu.
Přílišné sebevědomí, na odiv stavěné bonvivánství spolu s nedostatkem pracovitosti stály kariéru ministra Březinu. Křeslo se otřáslo i pod tolik oblíbeným Grossem, když MF DNES upozornila na to, že se jeho žena vozí autem výrobce, kterého ministr protežuje ve vládě. Jiní musí vysvětlovat, za co si pořídili nákladné bydlení. Kdo si žije nad poměry, není už oslavován, je podezřelý.
Politici zůstali teflonoví - bojují o svou kůži až do hořkého konce, vymýšlejí často neuvěřitelné historky, aby zakryli svou hrabivost. Na rozdíl od doby před pěti lety je však občas stojí místo.
To je víc než dobře. Není nic horšího pro zemi, než když je politika považována za příležitost ke snadnému obohacení.
