Nepíši tyto řádky jako divadelní, či hudební kritik, ale jako řadový divák, vlastník předplatného předplatitelské skupiny 1, tedy prvních repríz, který je pravidelným návštěvníkem divadla více než 50 let, a viděl tedy v Opavě již několik inscenací této jedinečné Dvořákovy opery.
K nesporným kladům nynější inscenace patří naprosté sladění orchestru se zpěváky, což ne vždy se v Opavě dařilo. Mile překvapil výkon pana Trupara v roli purkrabího. Dlouho jsem u něho podobný výkon nezaznamenal, i když popravdě řečeno, k takovému výkonu mu nebyla v poslední době dána ani příležitost. Pravdou však je, že i v nejlepší inscenaci se ne všechno podaří. Pro mě byl zklamáním výkon pana Dvorského v roli Jiřího, který svým hlasem naprosto nestačil nestárnoucí Terince opavské opery, paní Procházkové a stejně tak Julie v podání paní Kramolišová nestačila na vynikajícího Bohuše v podání pana Kapla. Vynikající, ostatně jako vždy, byl pán Vovk v roli učitele. Tak nějak je učitel Benda z Dvořákova Jakobína zafixován v podvědomí, ne-li všech, tedy alespoň většiny příznivců tohoto díla.
To, že se jednalo skutečně o nevšední zážitek dokazuje i aplaus, na opavské divadlo také nevšední. A to nejen po skončení jednotlivých dějství, či celé opery, ale i na otevřené scéně. A zasloužili by si potlesku ještě více. Chtěl bych touto cestou všem, kteří se na této inscenaci podíleli, upřímně poděkovat.
Po nádherném večeru v horku téměř nesnesitelném, které však během představení ani tak nevadilo, ale projevilo se zejména při dlouhotrvajícím potlesku, bylo potřebné doplnit tělesné tekutiny. Kam se tedy vypravit, když představení skončili po 22. Hodině. Hned naproti divadla je Radniční kavárna s předzahrádkou. Zamířili jsem tedy tam. Protože, však jde o kavárnu a také proto, že nás nebylo málo, šli jsme se napřed zeptat, jednak, zda můžeme dostat pivo, jednak, zda budeme ještě obsloužení venku. Asi 10 minut jsme stáli jako žebráci, zatímco obsluhující personál si v poklidu hrál s počítačem a jedna dáma, snad vedoucí směny, počítala peníze, až si nás ona dáma všimla a náš dotaz odpověděla kladně. Dodala však, že zavírají ve 22.30, tedy asi za čtvrt hodiny. Spokojeně jsme tedy vyšli k ostatním a posadili se v předzahrádce. Personál, v tom okamžiku, jako by ožil, vyběhl a začal pobíhat kolem stolů. Nás si však nikdo ani nevšiml. Odešli jsme tedy neuspokojeni. Kam zamířit v Opavě o půl jedenácté večer. Nejblíže byla restaurace Čas. Šli jsme tedy tam a hned do její zahradní části. Číšnice nám řekla, že sice zavírají ve 23 hodiny, ale pivo, že pochopitelně ještě dostaneme. Měli jsme však jít dovnitř, neboť venku má již uklizeno. Když však viděla, kolik nás je, donesla nám nápoje ven. Tak nějak si člověk představuje podnikání.
Nejsem hospodský typ, nicméně, pod divadle jsme vždy rádi zašli si ještě chvíli posedět. Za dob mého mládí do byla kavárna hotelu Koruna (toho starého) kam po představení chodili i herci. Po jeho zbourání to byla nějaký čas kavárna Opera, později též Slezanka. Po jejich zrušení zbývala Národní kavárna. Ani ta již ale není. Nějaký čas nám pak dobře sloužil divadelní klub, než i tam se poměry změnily. Otevřena byla Radniční kavárna, které padla za oběť někdejší architektonicky krásně vyvedena oddací síň i s varhanami. Byl jsem v ni několikráte, ale ani jednou jsem se tam necítil v takové pohodě, jako kdysi ve staré Koruně.
Nicméně, po takovém divadelním zážitku, jakým byl Jakobín, se i takové drobnosti přehlíží. A tak ještě jednou díky všem, kteří ten lepší zážitek připravili.
