Dále přiznává, že o odchodu z České republiky neuvažuje. "I když mi to kdekdo doporučuje," odpověděl.
Většina z 52 otázek se točila kolem jeho procesu a vztahu k mladým dívkám.
Domníval se, že nedělá nic špatného. Stýkal se s děvčaty, měl je rád a jejich důvěru uměl oplatit. Rozmlouval jim drogy, radil, jak se životem, a jednu dokonce protlačil k modelingu.
Některé ale ještě neměly občanku. Opočenský - jak sám tvrdí - byl přesvědčen, že jsou natolik zralé, aby věděly, co dělají. To se mu vymstilo, protože trestní zákon na takovou situaci pamatuje vězením na osm let.
Není to ale jeho první zkušenost se soudy. Když se v roce 1991 vrátil z emigrace, vydržel na svobodě jen deset dní. V Americe si totiž zvykl na anglosaské právo, podle něhož má napadený stoprocentní právo na obranu.
Opočenský, tehdy ještě s brýlemi a s nějakým kilem navíc, viděl skupinu fašistických skinheadů, jak útočí na chodce. Zastal se napadených, a tím skiny vyprovokoval ke střetu. Po incidentu zůstal na chodníku ležet mrtvý skin. Opočenský ho probodl kapesním nožem.
Zatímco Opočenský tvrdil, že je nevinný, státní zástupkyně pro něj žádala osm a půl roku vězení.
Umělec, kterého do té doby nikdo neznal, rozdělil veřejnost na dva tábory. Menší část by ho poslala za mříže, zbytek ho prohlásil za hrdinu, a lidé dokonce podepisovali petice za jeho propuštění.
Opočenský dostal podmínku, ale řízení se táhlo, protože umělcův advokát se domníval, že by měl být shledán nevinným. To se také nakonec stalo.
Skini to Opočenskému nezapomněli. Na letní filmové škole opakovaně zbourali jeho kameny a Daniel Landa, bývalý frontman skupiny Orlík, natočil videoklip k písni Zatracení hoši s jasnou narážkou na spornou událost. V klipu je lynčován muž s brýlemi a nožíkem v ruce... Že by Pavel Opočenský?
