Okresní soud pro Prahu 6 pustil Dogajeva ve čtvrtek z vazby. Jeho manželka za to musela složit milionovou kauci. - více zde
"Vzal jsem si utišující léky na bolest zad. A protože se v letadlech bojím, dodal jsem si kuráž půllitrem vodky. To byla velká chyba. Kdybych tak mohl vrátit čas. Moc mne mrzí, co se stalo," řekl po svém propuštění v rozhovoru pro MF DNES.
Podle policie potom tloukl na dveře kabiny, pral se a vyhrožoval explozí. Letoun pak musel nouzově přistát v Praze.
Zatímco posádka ho viděla jako teroristu, on si stěžuje na stevarda. "Zavolal na mě pasažéry, kteří už byli taky opilí a surově mě zmlátili," říká. Teď bude Dogajev vydán do Ruska, kde ho čeká soud.
Co se vlastně na palubě airbusu letícího z Moskvy do Ženevy stalo? Prý jste byl silně opilý. Pamatujete si na to?
Jistěže si na to pamatuji. Vydal jsem se i s celou rodinou slavit Silvestra do Ženevy. Jsem bývalý sportovec a mám chronické bolesti zad. Vzal jsem si tedy utišující léky. A protože se v letadlech bojím, dodal jsem si kuráž půllitrem vodky. To byla má velká chyba. Na palubě letounu jsem okamžitě usnul. Pak mne vzbudila letuška a nabídla mi jídlo. Ale nedalo se vůbec jíst. Začal jsem se s ní kvůli tomu blafu hádat. Přiběhl druhý stevard a nabídl mi alkohol. Napil jsem se a znovu usnul. Že jsem si nechal vnutit další alkohol, to byla má další chyba. Po probuzení jsem totiž hlučně vyžadoval další dávku. Mezi mnou a stevardem tak vznikl konflikt, který vyústil v nucené přistání v Praze.
Začal jste se prát?
Ne. Začal jsem hlasitě protestovat, že se Aeroflot nechová dobře ke svým pasažérům, že jsou hrubí. Stevard mne pozval do kuchyňky v přední části letounu, kde jsem po něm chtěl znovu alkohol. V tu chvíli přivolal ostatní pasažéry, aby mu prý pomohli zvládnout opilce. Jenomže i oni byli už dost opilí, takže mne surově zmlátili: přerazili mi nos a lícní kost. Problémy mám dodnes. Nebýt hrubosti stevarda, který svou roli absolutně nezvládl, nemuselo to dojít tak daleko.
Vinen je tedy podle vás stevard?
Nic takového netvrdím! Říkám, že mohl situaci zvládnout, že mne nemusel hned mlátit a přivolat si k tomu na pomoc i další přiopilé pasažéry. Kdybych už před letem nepil, tak bych se samozřejmě nenechal vyprovokovat a nepokračoval bych v pití za letu. Chybovala ale i posádka, že mne opilého vpustila na palubu. Když pak stevard viděl, jak mne pasažéři i jeho vinou zřídili, nahlásil kapitánovi, že je na palubě terorista. Tím jen zamaskoval svoje selhání. Kapitán se zachoval správně – přistál na nejbližším letišti v Praze. Vůbec mu to nezazlívám. Vždyť co jiného měl po teroristických útocích z jedenáctého září před šesti lety v New Yorku dělat? Ten samý stevard pak na letišti prohlásil, že terorista se pokusil unést letadlo.
Co s vámi nyní bude?
Z vazby jsem byl propuštěn na milionovou kauci, kterou složila manželka. A protože Rusko požádalo o mé vydání, tak počítám, že asi do tří týdnů budu předán našim úřadům. Do té doby budu žít v Praze.
Čím se živíte?
Jsem bankéř a v bankovnictví pracuje i manželka.
Počítáte, že vás odsoudí do vězení?
Mluví se až o třech letech. Já ale věřím, že mne soud osvobodí poté, co se seznámí se všemi okolnostmi incidentu i s neblahou rolí stevarda. Moji advokáti už sehnali svědky, kteří potvrdí, že vina není jen na mé straně. Soud také rozhodne o výši částky, kterou musím uhradit za přerušený let Aeroflotu.
Nicméně zatím si nesete cejch teroristy.
Jakýpak já jsem terorista! Nikdo z mé rodiny nebyl trestán. V letadle jsem byl i s manželkou, dvěma dětmi a příbuznými.
Údajně jste nutil pilota letět do Egypta. Proč Egypt?
Proboha, nevím. Člověk, který letí na Nový rok do Ženevy si odpočinout, se přece necpe do Egypta. To jsem si přece mohl koupit v Moskvě letenku rovnou do Káhiry.
Jak se k vám chovali ve vězení čeští dozorci?
Překvapilo mne, jak korektní byli. Bez ohledu na moji pověst "teroristy" jsem neměl žádné problémy s vedením pankrácské věznice, dozorci ani spoluvězni. Chápali, že jsem udělal mimořádně hloupou chybu, kterou ještě více rozehrála souhra náhod. Jednou za čtrnáct dnů mne dokonce mohla navštívit i manželka.
Řekněte jasně: co podle vás zavinilo vaši rvačku na palubě airbusu?
Příčin je víc: na utišující léky jsem neměl pít tvrdý alkohol. To nepopírám a vinu ze sebe nesnímám. Byl jsem opilý a agresivní – ale jen slovně. K incidentu ovšem nejvíce přispěla stevardova hrubost.
Pečeť teroristy není asi pro bankéře dobrá image.
To tedy není. Bude to mít přirozeně, dokud neprokážu svoji nevinu, nepříjemný vliv na byznys. Copak v Rusku, tam mne za teroristu nikdo nepovažuje. Vysvětlovat incident ale budu muset zahraničním partnerům.
Hádám, že už se jen tak nenapijete tvrdého alkoholu.
Já ho ale piji jen velmi zřídka. Tak dvakrát ročně. Nemám na to kvůli byznysu ani čas.
Zatím to však vypadá, že váš příběh bude mít "zamřížovaný konec".
Věřím, že až se v mém případě soud rozebere, tak se žádný "zamřížovaný konec" konat nebude. Doufám naopak, že bude potrestán skutečný viník incidentu - stevard.
