Čím je tato transplantace unikátní?
Pacient je mnoho desítek minut bez orgánů dutiny břišní, což je v medicíně neobvyklá situace. Ty orgány musíme transplantovat nejen správně a přesně, ale také co nejrychleji.
Z čeho jste měl během operace největší strach?
Jsou obecné obavy ohledně tohoto typu transplantace. Mluvili jsme s kolegy o velikosti a vhodnosti jednotlivých orgánů. Řada parametrů ale je posuzována jen odhadem a až u odběru lze říct, jestli jsme to odhadli dobře. Člověk má obavu, aby všechno dopadlo reálně tak, jak si přeje.
IKEM transplantoval pět orgánů najednou |
Jak byste popsal anamnézu pacienta před operací?
Pacient měl uzavřené téměř všechny žíly v dutině břišní a krev byla odváděna takzvanými parazitními žílami, které tam původně nejsou, nebo jsou jen drobné. Takový pacient je ohrožen velkým krvácením. Ten muž je ale na druhou stranu velký bojovník. Snažil se do poslední chvíle žít aktivním životem. Řada pacientů by to na jeho místě dávno vzdala.
Překvapilo vás něco v průběhu operace?
Řadu spojení, které jsme provedli, jsme udělali jinak, než se dělá ve světě nebo než jsme měli původně v plánu. Během operace jsme došli k tomu, že to tak bude vhodnější. Uzpůsobili jsme tedy operaci tomu určitému pacientovi.
Jiří Froněk Třiačtyřicetiletý chirurg, který začínal v pražské Thomayerově nemocnici. V dubnu 2011 se stal přednostou Kliniky transplantační chirurgie IKEM. Předtím šest let pracoval v univerzitní nemocnici v Londýně. |
Jak byste popsal ty změny?
U napojování žaludku nahoře u jícnu jsme provedli první neobvyklost a nechali jednu z tepen. Pak jsme napojovali tlusté střevo na druhém konci, a to se někdy vůbec nenapojuje. Vývod tenkého střeva jsme udělali také netypickým stylem, protože nám to v tu chvíli připadalo lepší než technika, která je popisovaná a obvykle užívaná. Další rozhodování bylo o vývodu z žaludku a tenkého střeva. Člověk může tomu krásnému orgánu, co transplantoval, ublížit tím, že do něj zapíchne na nevhodném místě hadičku. Lidově řečeno, musíme si ty orgány v dutině břišní narafičit tak, abychom se k nim dostali.
Vzpomenete si na nejkomplikovanější část operace?
Ne. Víme, kdy může nastat riziková situace, takže už jsme předem připravení, že přijde a podle toho se taky chováme. Nic zásadního, co bychom nečekali, se nestalo.
Jaký je stav pacienta po operaci?
Chodí. Dnes už mu dovolíme trochu pít. Rád by se dostal z izolace, kde je kvůli možné infekci, mezi další pacienty, ale jinak stůně nad očekávání dobře.
Byla to první taková transplantace v České republice. Diskutoval jste tento případ se zahraničními kolegy, kteří už podobnou operaci prováděli?
Opakovaně jsem telefonoval s kolegou ze zahraničí, abychom se lidsky podělili o poznatky. Nemyslím si, že by mě od něčeho zrazoval. Člověk chce jen pro klid duše slyšet, že to má rozmyšlené správně.
Existuje ještě něco náročnějšího než tato transplantace?
Teď mě nic nenapadá. Tohle je nejvíc.
Podívejte se na záběry z operace i reakci pacienta:
