Říkal jste, že neodstupujete kvůli pár křiklounům na náměstích. Viděl jste ty záběry?
Ano, viděl.
A to podle vás bylo pár křiklounů?
Ano.
Proč jste se nikdy neomluvil za to, že jste bil demonstranty?
Vyjádřil jsem se minule v České televizi.
To mi uniklo. Ještě včera Česká televize informovala o tom, že jste se nikdy neomluvil. Mohl byste tu omluvu tedy zopakovat?
Přehrajte si to zpětně.
Necítíte tedy vůbec žádnou potřebu se k tomu vyjádřit?
Přehrajte si to zpětně.
V prosinci 1989 jste v Mladém světě říkal, že proti ženám se obušky nepoužívají - nicméně vy jste ho přesto dvakrát použil, protože jste se cítil ohrožen. A na dotaz, jak ohrožen, jste reagoval, že na vás dotyčná dívka plivla a dala vám facku. Bouchnutí obuškem vám přijde jako adekvátní reakce?
Kolik je vám let?
Jak to souvisí s tím, na co jsem se ptal?
Můžete mi odpovědět?
Rád vám odpovím, ale první jsem se ptal já.
Když mi odpovíte, tak rád odpovím i já vám.
A jakou to má souvislost?
Byl jste někdy na vojně? Byl jste někdy pod jednotným velením? Dělal jste někdy něco takového? Máte zkušenosti? Nemáte. Až je získáte, pak to možná pochopíte a můžeme spolu řešit takové otázky.
Jak vypadala debata na klubu KSČM, kde jste oznámil, že rezignujete?
Standardně.
To je běžné, že na klubu řešíte rezignaci představitele KSČM na pozici předsedy sněmovního výboru?
A proč by ne? Je to přece součást parlamentní demokracie.
Bavil jste se s předsedou Vojtěchem Filipem o tom, co budete dělat dál?
Jsem členem komise, jsem členem výboru pro bezpečnost, přece neodcházím úplně. Opouštím jen organizační a řídící funkci.
Předcházela vašemu rozhodnutí dohoda o tom, že vám hnutí ANO vyjde vstříc v něčem jiném?
To nebyla žádná dohoda. To bylo a je moje rozhodnutí. Nejsem nikým tlačen. Je to moje rozhodnutí jako Zdeňka Ondráčka, abych ochránil svoji rodinu.
Tvrdíte, že vám někdo vyhrožoval. Kdo?
Řeším to s bezpečnostními orgány.
Můžete to trochu přiblížit?
Ne. Jsou to otázky bezpečnosti, které nebudu řešit s nikým z médií.
