Rodina a přátelé ji před zájmem médií chránili a ukrývali na nejrůznějších místech. MF DNES se s Kateřinou Mauerovou podařilo setkat. Na otázky odpověděla písemně, další věci vyjasnila při pozdějším osobním setkání. Na řadu věcí ale neodpověděla.
Věděla jste o tom, že Klára Ondru tvrdě trestá nebo že ho pravidelně zavírá do komory?
V mé přítomnosti nikdy zavřený nebyl. Komoru Ondra původně sám vyhledával, rád si v ní hrál. Nechal si tam dát i stoleček.
Změnilo se něco v chování vaší sestry Kláry poté, co nastoupila v dubnu do práce?
Samozřejmě to přispělo k jejímu stresu, byla napjatá a podrážděná. Byla velmi úzkostlivá a chtěla všechno zvládnout. Ale myslím, že už sama cítila, že jí docházejí síly. V poslední době se dokonce obrátila na psychologa, v sobotu navštívila krizové centrum. Ještě i v pondělí volala své psycholožce a chtěla se hned sejít, i když byla domluvená na středu.
Byla jste u policejního zásahu. Podle policejního protokolu jste spolu se sestrou policistům ukázaly Aničku, poté jste jim ale společně bránily ve stupu do komory. Proč?
Přijela jsem, když v domě už byla policie. Vstupu do komory jsem ale nebránila. Když jsem přijela na místo, byl tam nepopsatelný zmatek. Anička i Klára byly vyděšené k smrti. Anička pištěla, v první chvíli jsem si samozřejmě myslela, že přijeli pro ni. Vůbec mě nenapadlo, že v komoře je Ondra. Nevěděla jsem ani, že je v domě. Klára už nebyla ve stavu o ničem mluvit.
Jak často jste v poslední době vídala Ondru, Jakuba a Aničku?
Skoro každý den, Jakub byl často se mnou v Brně a v některých obdobích jsem se také o Aničku starala více než Klára. Ondru jsem naposledy viděla pár dnů před tím zásahem v pokoji. Vídala jsem ho vcelku pravidelně, asi před měsícem jsem Kláru se všemi třemi dětmi vezla do kina. Vídali je i vedoucí a jiné děti v Domě dětí a mládeže.
Nasvědčovalo někdy něco tomu, že by sestra mohla svého syna týrat?
Nikdy nic. Každý, kdo ji znal, v ní viděl dobrou maminku. Jen v poslední době byla vyčerpaná a zdála se mi trochu podrážděná, ale vysvětlovala jsem si to obavou z toho, jak dopadne soud o svěření Aničky. Klára si to hrozně brala.
Myslíte, že tím se dá vysvětlit to, co se stalo?
To rozhodně ne. Pořád si to neumím nijak vysvětlit. Muselo se sejít víc faktorů. Vždyť jen pár týdnů před tím soud svěřil Kláře Aničku. Vycházel přitom z řady posudků, v nichž se o nich obou mluví moc pěkně. Viděly je i sociální pracovnice.
Čím si vysvětlujete to, co Ondra tvrdil ve své výpovědi?
Vůbec nezpochybňuji, jak strašné je to, co se minulé pondělí dělo. Ale jinak je Ondrova výpověď hodně mimo realitu. Absolutně nechápu, jak si někdo vážně může myslet, že Ondru půl roku týrala vlastní máma doma, má kolegyně Nancy a já v Domě dětí a mládeže, jeho táta to kryl a nikdo z lidí, kteří se s námi všemi po celou dobu vídali, si ničeho nevšiml. Navíc i teď se Ondra asi jako jediný z nás všech chová úplně stejně jako dřív. Jsem přesvědčená, že v té strašné situaci, kterou zachytil Klářin soused, byl jen párkrát, a to úplně v posledním období.
Chcete říct, že si vymýšlí?
Jistě ne všechno, ale spoustu věcí ano. Dělal to tak totiž běžně. Měl rád publikum, rád se předváděl a rád přeháněl. Když se kolem něj sesedlo sedm dospělých lidí a ptali se ho, co mu kdy maminka a další lidé v životě udělali zlého, nemohlo to podle mě ani jinak skončit. Jeho výpověď navíc vůbec neodpovídá jazyku, kterým Ondra mluví.
Kdy jste se vy setkala s Aničkou, kterou vaše sestra vychovávala?
Aničku jsem poprvé viděla u babičky asi v roce 1997. Babička s námi ale o ní opravdu nechtěla příliš mluvit. Jakmile jsem vytušila, že Anička je zde čím dál častěji, občas jsem pro ni připravila nějaké úkoly z materiálů, s nimiž jsem jako sociální pedagog běžně pracovala. Jakmile babička v roce 2003 onemocněla a Anička zůstala u nás nastálo, jednak jsme začali řešit její právní situaci, jednak jsem ji začala vyučovat systematicky. Její současné znalosti jsou přibližně na úrovni šestého sedmého ročníku základní školy.
Jak to, že sousedé ve Vsetíně popírají, že by s vaší babičkou nějaké dítě dlouhodobě žilo?
Nevím, s kým kdo mluvil. Anička ale byla tak plachá a my jsme tak málo stáli o to, komukoli ji ukazovat, že o ní podle mě nevěděli ani mnozí z Klářiných sousedů.
