On-line s Pavlem Klimešem z domácího hospice Cesta domů

Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014).
velikost textu:
vydáno 15.9.2014 14:00
Péče o lidi, kterým zbývá jen pár dnů či týdnů života a podpora jejich blízkých. To je každodenní práce zaměstnanců v hospicech. Jak se s prací v prostředí permanentní smrti vyrovnávají? A jak vůbec hovořit s umírajícím člověkem a jeho rodinou? Ptejte se v pondělí od 14:00 Ptejte se Pavla Klimeše z domácího hospice Cesta domů

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 15. září 2014 do 14:30

OTÁZKA: Dobrý den, brečíte v práci často? Děkuji, Libor Libor
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, jsou situace, které vrhnou slzy do očí. Slovo často asi není to správné, ale občas je už bližší pravdě. A možná ne v práci, ale v souvislosti s ní. I když, někdy je dobré vědět a vidět, že i sestra (a v mém případě muž) prostě lidsky brečí. 15.9.2014 15:09
OTÁZKA: Povzbuzujete nějak umírající lidi nebo s nimi mluvíte s lítostí? Co je podle Vás lepší? pepe
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, já úplně nevím, v čem můžu umírajícího člověka povzbudit. Že to bude "dobrý"? Že neumírá? Že "to" zvládne? Spíš než povzbuzení, je na místě ujištění, že v tento poslední čas nebude umírající sám. A kromě lidské blízkosti mu bude poskytnuta taková odborná péče, která bude minimalizovat nebo v ideálním případě zcela překryje nepříjemné okamžiky (symptomy) umírání. I mluvení s lítostí je citlivé, je v něm tenká a neviditelná hranice, kdy můžeme pak s umírajícím mluvit jako "s méněcenným" - ale umírající člověk je rovnocenný do poslední vteřiny svého života, a mnohdy mu vyhovuje, když se s ním i tak jedná. Je dobré přemýšlet v takový okamžik o tom, zda "s lítostí" nemluvíme spíš kvůli sobě, než kvůli umírajícímu. Ale to už je opravdu těžké mnohdy odlišit. Citlivost je na prvím místě... 15.9.2014 15:17
OTÁZKA: Dobrý den. V prvé řadě vám chci poděkovat za nesmírně důležitou práci, kterou děláte. Hospicová péče bývá většinou dosažitelná především ve větších městech. Existuje nějaký oficiální program, který by se snažil tuto opomíjenou součást medicíny rozšířit do celé země, tak aby byla dosažitelná i v malých městech a obcích? Marek
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, děkuji za poděkování - patří všem, kdo na hospicovém poli pracují... Na Vaši otázku bohužel nemám kompetentní odpověď, jen vím, že strategie rozvoje paliativní péče v ČR je určitě pod kompetencí ministerstva zdravotnictví. Určitě je pak na místě ještě zmínit snahy České společnosti paliativní medicíny JEP a Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče. 15.9.2014 15:21
OTÁZKA: Co nejčastěji řeší lidé během svých posledních dnů? Jsou zvědaví, jak bude vypadat to, co nastane po skonu? Nebo už to prostě chtějí mít za sebou? Petr
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, na tuhle otázku nelze paušálně odpovědět. Vždyť každý jsme jiný. Každý jsme jinak žili a jinak umíráme. Co nejčastěji řeší? Strach, smutek, obavy ze samoty, neléčené symptomy. A v protipólu k tomu jsem měl pacienty, kteří řekli "a teď už bych opravdu mohl jít, vždyť už je všechno hotovo". Jenže tomuhle člověk úplně neporučí... 15.9.2014 15:25
OTÁZKA: Dobrý den, pane Klimeši, jak se vaše kolegyně dostaly ke své práci? Je to touha pomáhat? Nebo nějaká vyšší míra altruismu? Nebo jim "to" prostě jen tolik nevadí jako ostatním ... Karin
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, já i mé kolegyně - a to nejen v Cestě domů - jsme se dostali k téhle práci různými způsoby. Někomu nevyhovovala práce ve standardním nemocničním provozu, jiný chtěl opravdu jít ve své službě bližnímu ještě dál, pro jiného to byla osobní zkušenost a kontrast ve zdravotnictví. Ano, někomu nevadí pracovat s umírajícími, stejně tak, jako někomu nevadí denně plná čekárna pacientů před ambulancí. 15.9.2014 15:28
OTÁZKA: Nedávno jsem četl, že umírajícím hodně pomáhá víra. Snažíte se je nějak k tomu směřovat? Marek
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, to je opravdu hodně individuální. Nesnažím se k víře pacienty směřovat. Ale pokud cítím, že je to oblast pro někoho nejasná a rád by ji v tomto čase nějak probral, otevíráme i tuto otázku. V týmu máme duchovního, který je na oblast víry určitě lepší odborník, než já - vždy mohu setkání s ním zprostředkovat. 15.9.2014 15:33
OTÁZKA: Jak často vaši klienti vyhledávají návštěvu kněze? Dělají to prostřednictvím hospice nebo sami? A jaká je vzájemná spolupráce? BT
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, má odpověď viz.předchozí reakce. Když to pacient nebo rodina potřebují, jsme nápomocni v kontaktování duchovního. Pokud však člověk během života v nejakém náboženském společenství žije, pak i v tomto období (umírání) přetrvávají vazby bez ohledu na naši službu. 15.9.2014 15:36
OTÁZKA: Jak se cítí člověk, který umírá? Jak se k tomu lidé staví? pepe
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, jak jsem již psal, staví se každý jinak, každý jsme jiný. A ani já nevím, jak se ke svému umírání budu stavět ve chvíli, kdy přijde. Lidé obecně z něho mají strach. A přitom to nejvíc co potřebují je blízkost a respekt. Naše podvědomí nám říká, že "tohle jednou potká i mě", ale u mnoha z nás říká "ale teď ještě nechci" . A strach a nejistota jsou tady... 15.9.2014 15:40
OTÁZKA: Dobrý deň, chcem sa spýtať, ako sa chránite pred syndrómom vyhorenia, a popriať veľa sily v úžasnej práci, ktorú robíte. Janka
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, už jsem na podobný dotaz odpovídal. A třeba dnes večer se těším na sklenku dobrého vína. Děkuju za přání síly - je potřeba. 15.9.2014 15:41
OTÁZKA: Dobrý den, smrt si někdy vybere i mladší lidi. Využívají hospice ? Jak mladí lidé zvládají umírání na "smrtelné posteli" ? Děkuji za odpověď M.J.
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, ano, umírají staří, starší, lidé ve středním věku, mladí lidé i děti. Já osobně cítím, že čím mladší je pacient, tím je služba těžší. U starých lidí se člověku naskýtá jakési pragmatické racionální zdůvodnění - měl krásný život, plný život, nebo alespoň dlouhý život a požehnaný věk - ale u mladých lidí a nebo dětí se tenhle pragmatismus a pokus o racionální přístup úplně nedá uplatnit. Mladí lidé nechtějí zemřít, oni chtějí žít. Kdo z nich stihnul na tomto světě to, o čem snil a přemýšlel, když byl dítě? Jak se mají srovnat s tím, že své děti už nikdy neuvidí? Proč tady mají nechat své lásky? Využití hospicových služeb je určitě u mladých lidí na místě. A myslím, že je jedno, zda se jedná o domácí hospic nebo lůžkový, nebo projekt hospicových lůžek v rámci nemocnice. Důležité je v tomto velmi náročném čase dát celé rodině, včetně dětí, maximální podporu. 15.9.2014 15:49
OTÁZKA: Dobrý den. V České republice je možné získat kvalifikaci "poradce pro pozůstalé". Jak vnímáte působení profesionálních poradců jak pokud jde o potřeby umírajících a jejich blízkých, tak z hlediska systému profesionální péče o pozůstalé? Hodně sil všem v Cestě domů i lidem, kterým pomáháte. Jolana
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, zatím jsem se s žádným poradcem pro pozůstalé nesetkal, i když o této kvalifikaci vím. Proto se nemohu ani vyjádřit k jejich působení. A že umírající i jejich blízcí, potažmo pozůstalí, potřebují mluvit v rovnováze s tichou přítomností a mlčením, o tom nemám pochyb. Setkání pozůstalých v různých svépomocných skupinách je určitě jedna z dobrých forem vyrovnání se s těžkou životní situací. A děkuji za přání hodně sil - předám kolegům! 15.9.2014 15:54
OTÁZKA: Myslíte, že skutečně umírající trápí víc fyzické potíže (bolesti apod.), nebo psychický stav (např. bezvýchodnost)? Abych věděl, na co se mám připravit... Bořek
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, na co se připravit Vám neřekne asi nikdo. Ještě nikdo se z poslední cesty nevrátil. Mnohdy nepříjemné fyzické symptomy zastřešují mnohem těžší psychické trápení spojené s umíráním. Jenže, jak řeknete "bolí mě duše"? To nelze změřit ani nijak kvantifikovat. Dnešní medicína se ve většině případů umí dobře vypořádat s fyzickými symptomy, psychická stránka je však mnohem více o vztahu člověka k člověku. Jsem tu "s Tebou" a pro Tebe, vztah jednoho člověka k druhému. A k sobě samému. Nabídka kvalitní specializované paliativní péče je jedním z nejlepších nástrojů, které dnešní doba má. 15.9.2014 16:00
OTÁZKA: Dobrý den, jak na vás působí vaše zaměstnání? Depresivně, nebo vás naopak nějakým způsobem povzbuzuje? :-) Alfons Hymbýsek
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, asi bych řekl, že na mě působí klidně (i když to tak někdy nevypadá). Smysluplnost, hloubka, posouvání v náhledu na lidský život - to není o depresi. Někdy možná o smutku. Ale taky o radosti. Viz. některé předchozí dotazy čtenářů a jejich poděkování. To přece povzbudí! 15.9.2014 16:03
OTÁZKA: Dobrý den, proč jste si vybral zrovna obor paliativní medicíny? Cítíte určitou úlevu po smrti člověka, o němž víte, že během své nemoci velmi trpěl (pokud to vůbec lze?) ? Anka
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, musím uvést na pravou míru obor paliativní medicíny - ten náleží lékařům, kteří z něj jsou atestovaní. Já jsem všeobecná sestra (správný název sestry podle zákona). A že jsem se zaměřil na paliativní péči, kde velmi úzce spolupracuji s nejen lékaři, ale i psychology, sociálními pracovníky a dalšími odbornostmi a společně se věnujeme v co největší možné míře řešení všech rovin lidského života v jeho konci, to je v tuto chvíli má životní cesta. Nevím, zda u ní zůstanu dalších 5 nebo 10 let, ale skutečnost, že v čase, kdy o pacienta pečuji společně s dalšími odbornostmi, vidím úlevu od fyzických a mnohdy i psychických symptomů mě vždy a znovu přesvědčuje, že je to správné. Navíc být svědkem narovnávání lidských vztahů je jako vidět film on-line a vlastně s dobrým koncem. A se slzou v oku. 15.9.2014 16:11
OTÁZKA: Dobrý den, pracujeme s dávkami pro osoby zdravotně postižené, takže vyplácíme i příspěvek na péči. Často se setkáváme se ssdělením, že žadatel(ka má před sebou pouze pár dnů či měsíců života nebo dokonce s osobním oznámením úmrtí od rodiny. Jak na tato sdělení máme adekvátně reagovat, co je vhodné v takové situaci říct? Děkujeme Tereza Ducháčková a Marcela...
Pavel Klimeš z domácího hospicu Cesta domů (12. 9. 2014). Pavel Klimeš: Dobrý den, řekl bych, že na místě je zcela normálně a lidsky projevit lítost a vyjádřit soustrast. Předpokládám, že děláte co můžete a ke klientovi se dostanete hned, jak je to možné. Pokud v místě poskytování služby funguje hospic s nějakou formou podpory pozůstalých, například formou svépomocné skupiny, určitě bych předal kontakt. Dělej co můžeš, s tím co máš, tam kde jsi... 15.9.2014 16:15

Upozornění

Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.