Pavel Klimeš: Dobrý den, Honzo, péče o umírajícího je náročná. Péče o umírajícího blízkého je ještě náročnější. Nevím, jaké psychické následky Vás provázejí, ale že čas od času přijdou, je podle mě zcela normální. Pokud byste měl pocit, že to potřebujete s někým probrat, určitě nemusím zmiňovat psychologickou či psychoterapeutickou pomoc, které je vhodné využít. I já mám čas od času "česky řečeno depku". Můj pracovní vztah k pacientům se totiž v prvním okamžiku, kdy se vidíme, stává vztahem člověka k člověku. A byť jsem si vědom limitů, které mi má pracovní pozice, odbornost a dovednosti dává, nejde o příbězích lidí, které doprovázím nepřemýšlet a čas od času si nevzpomenout. A někdy je toho hodně a já musím na pár dnů "vypnout". Abych měl sílu jít dál. 15.9.2014 16:22

Pavel Klimeš: Dobrý den, pokud jste už tehdy zhodnotili, že péči doma nezvládnete, měli jste k tomu myslím důvod. Domácí hospicová péče má pro poskytnutí jednu zásadní podmínku - součinnost rodiny. A to není jen o penězích, ale především o praktické možnosti být s blízkým umírajícím doma. Hospicový tým poskytne odbornou pomoc, je rodině za zády, ale ten největší kus práce je na rodině... A někdy to prostě doma opravdu nejde. Zkuste trauma změnit v rozhodnutí, že když budete někdy moci umožnit někomu dožít doma, uděláte všechno proto, aby to šlo. 15.9.2014 16:27

Pavel Klimeš: Dobrý den, je mi líto, že musíte řešit tuto nepříjemnou situaci. Nemohu zde mluvit jménem všech hospiců, to mi nenáleží. Podmínky přijetí do péče si každý hospic určuje sám. Je pravdou, že některé hospice přednostně poskytují služby onkologicky nemocným pacientům a tím se řešení takovéhle situace stává téměř nemožným. Nedůstojné podmínky v LDN jsou častým tématem a je samozřejmě vždy fakt, že vše má své pro i proti. Osobně mohu říct názor, že si nemyslím, že nedůstojné pomínky v LDN jsou vždy vinou daného zařízení, ale mnohdy by se dalo rozklíčovat celkově špatné systémové řešení péče o pacienty, kterým náleží paliativní péče, avšak jejich indikovanost pro přijetí do hospice chybí. Nemám univerzální radu; zkusil bych kontaktovat ale jiný hospic či jiné zařízení následné péče. Přeji hodně sil. 15.9.2014 16:36

Pavel Klimeš: Dobrý den, mě vždy nejvíce zasáhne "balení kufrů. Několikrát jsem byl svědkem toho, když mi v noci zavolala rodina, že si neví rady, protože jejich maminka, tatínek či syn sedí na posteli nebo stojí u skříně, a ač byl již na smrtelné posteli a neměl sílu vstát, teď balí kufr a kontroluje, že má na cestu vše co potřebuje. Několik dnů předtím s rodinou téměř nemluvil, pouze ležel a teď se ujišťuje, že má vše připravené na cestu. V tu chvíli je přítomnost nad míru důležitá. Přijel jsem do rodiny a snažil se pomoci umírajícímu i blízkým. Říct umírajícímu, že může jít, pomoci mu vše zbalit, tak jak potřebuje a blízkým pomoci tento neuvěřitelně těžký okamžik zvládnout a povzbudit je k tomu, aby řekli "můžeš jít". Pár hodin potom pacient zemřel. V klidu. A tenhle příběh se mi nestal jednou... zřejmě něco o odchodu z tohoto světa vypovídá. Mít sbaleno na cestu a sdělení že "můžeme jít". Ruku v ruce s láskou. 15.9.2014 16:45