Když se však podíváme na Solženicynovo dílo, a zvláště pak na spisy vzniklé v posledních dvaceti letech, vidíme, že Solženicyn vedle svých protistalinských postojů zastával stanoviska vypjatého ruského nacionalismu a antisemitismu.
Solženicyn se stal slavným a pro Západ atraktivním díky jeho kritice Stalina a poměrů, které v Rusku za stalinismu panovaly. Jeho Souostroví Gulag se stalo jedním z pilířů obžaloby stalinismu v Sovětském svazu a vyneslo svého autora do pozice symbolu protistalinského odporu.
Západ si však, když na základě odporu proti Stalinovi Solženicyna adoroval, nedal tu práci, aby přečetl i Solženicynovy knihy o něčem jiném, než byly stalinské koncentráky.
Když to pozornější čtenář učiní, najednou vidí jiného Solženicyna než onen symbol protistalinského boje. Vidí Solženicyna a ideje, které jsou skoro stejně zhoubné a poměrně podobné těm, které prosazoval Stalin.
Solženicynův nacionalismus, naprosté pohrdání neruskými národy, obdiv k církevnímu státu a antisemitismus jsou prakticky stejně nepřijatelné jako to, co Solženicyn svým dílem o stalinismu napadal.
Stačilo by, aby se historie odvíjela trochu jinak a Solženicyn mohl být ne obdivovaným disidentem, ale nenáviděným ideologem ruského fašismu.
