Omlouvá se kdekdo za kdeco.
Slova nic nestojí, často také nic neznamenají a přitom se omlouvač může tvářit jako kus něčeho ušlechtilého: Hleďte, jak jsem se pěkně omluvil! Pokud omluva míří do vzdálenější historie, je nejen nevkusná, ale také komická. Omlouvá se ten, kdo odporný čin nespáchal, těm, kterým se nestal. Jaruzelski není ten případ: byl tehdy ministrem obrany, v invazi byl namočen, je za ni plně odpovědný.
Představa, že by se omlouvali Hitlerovi generálové, je směšná. Od dob norimberského procesu víme, že to byli zločinci. Omluva od nich by nic neznamenala a měla by ryze soukromý charakter: generálovi strádá duše, tak se omluvil.
Ke zločinu nepatří omluva – tu ať si má každý jaksi navíc – nýbrž trest.
Jaruzelski vedl polská vojska k přepadení sousední země. V norimberském procesu se to klasifikovalo jasně: zločin proti míru a plánování a vedení útočné války. Není žádný důvod, aby to, co platilo pro nacistické generály, neplatilo pro generála komunistického.
Přesto to neplatí: komunismus ze svých zločinů vykličkoval.
Přepadení cizího státu je zločin.
Když však napíšeme, že Jaruzelski je tedy zločinec, strhne se pokřik. A lidé řeknou: Takový slušný pan generál.
Vždyť se i omluvil.
Jaruzelski byl polský vykonavatel ruské vůle. Každý ví, že polský lid se za okupaci omlouvat nemusí – nechtěl ji, jeho vojáky do ní právě Jaruzelski s komunistickými spoluviníky nahnal. Dnes se omlouvá, nebo přesněji: omlouvá sebe. Co mohl dělat, byla taková doba. Rusové poručili.
Staré známé: já nic, to Hitler poručil.
Rusové jako Jaruzelski. Když budete chtít, Rusové se vám omluví, kolikrát si řeknete. Proč ne – déšť slov není nic. Slovenská vláda chce po Rusech alespoň náhradu škod.
Naše vláda to odškodné chce zaplatit sama. Možná za to od Rusů dostane tři omluvy navíc.
Válka se odjakživa vnímala jako něco lidstvu odjakživa vrozeného, na co má každý právo. Norimberský proces byl pokus říci, že válka je zločin jako každý jiný a má své pachatele.
A ti se nám dnes omlouvají.
Je náš úkol být jim za to vděčni.
Občas přijdou výtky: ten či tamten není vděčný dost. Nedozrál k omluvě, nepochopil, není asi omluvy, toho mystického obřadu zasvěcených, hoden. Je to divná úchylka moderní doby: pachatel je vždy cennější než jeho oběť. V Jičíně zastřelili polští okupanti několik dávno zapomenutých lidí. Jaruzelski zapomenut není – s omluvou na rtech kráčí do dějin. Určitě se u toho cítí pěkně.
Mohl by se cestou stavit v Jičíně. Co a jak tam tehdy bylo...
Možná se dočkáme, že nebudou už žádné dějiny činů a událostí, nýbrž jen dějiny omluv. Kdo komu, za co, jak ušlechtile.
