Kábus bin Saíd se ujal moci v Ománu v roce 1970 při nekrvavém převratu, když s pomocí bývalé koloniální mocnosti Británie svrhl svého otce Saída bin Tajmúra. Po britské královně Alžbětě II. a brunejském sultánovi Hassanalu Bolkiahovi byl třetím nejdéle panujícím monarchou světa.
Ománské úřady vyhlásily po smrti panovníka třídenní oficiální smutek. Vlajky budou v zemi po příštích 40 dnů staženy na půl žerdi. Televize zveřejnila záběry smutečního procesí. Rakev s ostatky zesnulého zabalená do ománské vlajky byla převážena do Velké mešity sultána Kábuse v Maskatu, kde se budou sloužit modlitby.
Sultán Kábus neměl děti a veřejně nejmenoval svého nástupce. Podle ustanovení z roku 1996 má vládnoucí rodina vybrat sultánova následovníka do tří dnů od chvíle, kdy se trůn uvolní.
Sultán má v Ománu velkou moc, zastává současně funkci premiéra, vrchního velitele ozbrojených sil, ministra obrany, financí a zahraničních věcí, připomíná server BBC News. Sultán Kábus bin Saíd se ale v posledních letech na veřejnosti objevoval jen zřídka, přičemž se spekulovalo, že trpí rakovinou tlustého střeva. Minulý měsíc se vrátil do své vlasti poté, co absolvoval léčbu v Belgii.
Kábus bin Saíd se narodil 18. listopadu 1940, studoval na Královské vojenské akademii v Sandhurstu nedaleko Londýna a po jejím absolvování sloužil v letech 1960-1964 v britské armádě. Část výcviku strávil s britskou jednotkou v Německu. V roce 1964 se vrátil zpět do rodného Ománu. Zasadil se o modernizaci země a to tak, aby byly uchovány místní tradice. V roce 2011 čelil protestům arabského jara, které zasáhly i další státy regionu.
Ropný stát Omán se 4,6 milionu obyvatel je západními mocnostmi oceňován jako stabilní síla v oblasti Blízkého východu, kde často hraje roli vyjednávače. Udržuje přátelské vztahy se Spojenými státy i s Íránem a v roce 2013 pomohl zprostředkovat tajné americko-íránské rozhovory, které později vedly k uzavření mezinárodní dohody o íránském jaderném programu, od níž Washington v roce 2018 odstoupil.
