A z druhé strany: málokdy v minulosti čekala čínská vláda tak mnoho od jedné jediné události.
Cizincům často nedochází, že tato olympiáda má pro Číňany bezmála mytickou dimenzi: má to být příležitost, která světu ukáže, že Čína je opět velmoc, kterou je třeba brát vážně. Proto je Peking nebývale citlivý na cokoliv, co by mohlo "pokazit největší den" – a v poslední době dostal již několik políčků.
Před měsícem odstoupil z funkce uměleckého poradce olympiády slavný režisér Steven Spielberg. A to na protest proti tomu, že Peking nedělá dost pro zastavení krveprolití v Dárfúru. "Svědomí mi nedovoluje pokračovat," uvedl v prohlášení režisér, který se podílel na podobě slavnostních ceremonií.
Peking má blízko k súdánské vládě, od které získává ropu a na oplátku jí prodává zbraně. Podle četných kritiků, i Spielberga, má súdánská vláda klíčový podíl na systematickém vyvražďování, kterému padlo za oběť několik set tisíc lidí.
Samozřejmě, podobná prohlášení nic nezmění, pokud s nimi však vystoupí známé osobnosti, mají značný dopad: mnoha lidem uvízne v paměti dojem, že něco asi není úplně v pořádku.
To samé platí o Tibetu, který ve světovém povědomí má nebývale silné místo, neboť pro generace snílků, cestovatelů i romantiků symbolizuje něco na způsob posledního ráje. Proto jsou záběry policie zasahující proti mnichům v šarlatových hábitech pro image Číny pohromou – Peking si přeje, aby se svět spíše rozplýval nad jejím ekonomickým vzestupem a "nešťoural" se v otázkách lidských práv.
O víkendu se dostalo značné publicity výzvě hollywoodské hvězdy Richarda Gerea k bojkotu her, pokud Čína násilím potlačí tibetské nepokoje. "Každý by se měl k tomuto bojkotu připojit," nechal se slyšet.
Z bojkotu sice nakonec nic nebude, i v tomto případě však platí: každý hlas známé osobnosti povzbudí dojem, že ne vše je ideální. Oficiální linie Západu – a také tibetského exilu – zní: bojkot nic neřeší, olympiáda naopak otevře Čínu světu a přinutí ji k demokratickým reformám.
