Obklopen dalšími olašskými bossy popíjí každý den střídavě kávu a sodu. Někdy si dá oběd. Opodál postává olašská mládež, zajdou sem i ženy a děti. Zde svého vladaře, který může rozhodovat o jejich vyloučení z rodu, najdou vždycky.
"Náš král tady sedává denně šest hodin i víc. Jediný on nemá žádné áčko. My někdy vynecháme, on nikdy," směje se šedovlasý Josef Stojka, ministr spravedlnosti ve vládě olašských Romů.
V pizzerii sedí u stolu mezi nejváženějšími Olachy, kteří jsou v Ostravě známí mimo jiné tím, že mnozí nepracují, že mají mezi sebou mimořádně zdatné kapsáře a že je v posledních letech ničí závislost na heroinu.
Král Lipa se od ostatních mužů klanu odlišuje mohutným tělem, důstojným vzezřením a kloboukem, který má stále na hlavě. Je podmračený, šetří slovy a s "cizími" se baví jen výjimečně.
"Za pět minut rozhovoru beru pět set dolarů," odpovídá dotěrným cizincům znuděným hlasem. Když se rozčilí, stojí to za to. "Olašský král fyzicky napadl našeho číšníka. Podali jsme na něho trestní oznámení," říká číšnice kavárny Espreso, kde Olaši sedávali v minulém roce. Po incidentu se museli přesunout do vedlejší Pizzerie Roma, protože je personál přestal obsluhovat.
Ostatní Romové, kteří nepatří k Olachům, a těch je většina, se právem divili, proč nemohou v Espresu dostat kávu, a stěžovali si na obchodní inspekci. Král je zamračenější než obvykle a sedá si k jinému stolu než ostatní.
Do pizzerie důstojně vpochodují s kabelkami a cigaretami v rukou olašské ženy. Sedají si o několik stolů dál, jak je u Olachů zvykem, a s muži se dorozumívají křikem. "Chodíme sem, protože se nemáme kde jinde scházet. V centru nás nechtějí obsluhovat," vysvětluje otylý mladý muž v zářivě bílé košili v kruhu mužů, kteří kouří, pijí vodu nebo kávu a nadávají na obsluhu.
"Řešíme tady naše problémy, drogy, kriminalitu. Ženy si tady všechno nakoupí. U nás ve Vítkovicích není žádný Carrefour," snaží se dodat pobytu v hypermarketu vážnost jeho příbuzný. "Není to tady ale nejlepší. Nemají nás rádi, jsou to rasisti. Někdy nás i dvě hodiny neobslouží a k našemu králi se chovají neuctivě. Dokonce na něho i křičí," žaluje další člen olašské vlády.
Obchodníci nejsou právě nadšeni, že si Olaši areál Futura tolik oblíbili. Jednou z věcí, které jim vadí je, že z olašských zákazníků mají jen minimální tržby. "Jsou tu od rána do večera a dávají si jenom vodu a kávu. Flašku si u mě objednali jen jednou, když něco slavili," říká číšnice pizzerie.
Početná bezpečnostní služba klan z uctivé vzdálenosti pozoruje. Něco se děje v přilehlém Bowlingovém centru. Brýlatý zaměstnanec žádá o pomoc. U prosklených dveří stojí asi deset olašských mladíků.
"Jestli to zopakuješ, sundám ti brýle a udělám takové monokly," vyhrožuje mu jeden z nich a divoce při tom gestikuluje. Muž v brýlích se jen plaše usmívá. "To je tady pořád," mávne rukou, jako by ho už nic nemohlo rozházet.
Policie ani vedení společnosti Carrefour si veřejně nestěžuje, třebaže se na téma olašských Romů uskutečnilo několik schůzek s policií a radními. "Je to citlivé téma. Nemůžeme rozlišovat zákazníky podle národnosti nebo barvy pleti," hlásá vedení společnosti, která klade velký důraz na to, aby ochranka zasahovala maximálně diskrétně.
"Francouzský ředitel Carrefouru je s bezpečnostní situací zcela spokojen. Vyprávěl, že ve Francii mají daleko větší problémy," líčí zástupce ostravského policejního ředitele Karel Šodek. "Oni jsou družní, musí se někde setkávat. Až se oteplí, jistě budou zase trávit více času venku na lavičkách," věří.
