Ruská média věnují výročí značnou pozornost. Škála pohledů sahá od odsuzování tohoto potlačení pražského jara jako pokusu o vybudování socialismu s lidskou tváří až po obhajobu „bratrské pomoci“. Ta podle názoru státní agentury RIA Novosti zachovala mír po dalších 20 let.
„Byla to chyba Moskvy?“ ptá se v titulku agentura, patřící do mediální skupiny Rossija segodňa, považované za nástroj kremelské propagandy. „Reakce světa na bratrskou pomoc byla dosti vlažná, ba čistě rituální. Fakticky západní velmoci přiznaly SSSR právo ve své evropské sféře vlivu přivádět k rozumu satelity podle vlastního uvážení,“ poznamenal autor článku Maxim Sokolov.
„Je možné, že kdyby bratrská pomoc vedla k většímu krveprolití, západní svět by zareagoval jinak, ale ke krveprolití nedošlo. Tím spíše, že Češi, kteří za svou zem nebojovali od roku 1620, nebojovali ani tentokrát,“ dodal.
Připustil, že respektování Brežněvovy doktríny souviselo i s tím, že Západ měl svých starostí dost. Sílu, ani chuť pustit se do boje za pražský socialismus neměly USA, zabředlé do války ve Vietnamu a otřesené vraždami Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho. K většímu odporu se nerozhoupala ani západní Evropa, a to tím spíše, že velká část československého vedení kapitulovala.
Navíc nešlo jen o akci Kremlu, míní komentátor. „Při pohledu na politickou mapu tehdejší Evropy, při představě, že Československo již není součástí Varšavské smlouvy, by vstaly vlasy hrůzou na hlavě každého štábního důstojníka. Československo, sahající od západního Německa po SSSR, by v případě odpadnutí (ať s lidskou, či nelidskou tváří) rozřízlo blok vedví. Na severu by zůstalo východní Německo a Polsko, na jihu Bulharsko, Maďarsko a Rumunsko – a mezitím cosi neuchopitelného. Z vojenského hlediska by taková konfigurace byla monstrózní,“ uvedla RIA Novosti.
Zabránili jsme válce, tvrdí ruští veteráni. Příznivců invaze přibývá |
A vojákům tehdy naslouchal Kreml i politbyro, imperativem sovětského vedení zůstával „komplex 22. června“ (datum útoku nacistického Německa v roce 1941 na SSSR).
K námitce, že demokratizace Československa ničím takovým nehrozila, Sokolov poznamenává, že to se zpětně nedá dokázat, neexistuje ani SSSR, ani ČSSR: „Ale maďarská demokratizace v roce 1956, směřující od úvah o obecném blahu k věšení komunistů na budapešťských ulicích, spíše vedla vůdce SSSR k ostražitosti. Ti se sice nedožili roku 1989 a dalších let, ale na příkladu Pobaltí a teď ještě hůře na příkladu Ukrajiny jsme mohli vidět, že vše začíná výborně, ale pak – božechraň.“
Vůdci pražského jara Dubček, Černík či Mlynář sice podle agentury měli skvělé úmysly, ale otázka zní, jak dlouho by vydrželi. Pokud sovětští lídři předpokládali, že vše může dopadnout špatně, nelze jim podle Sokolova upřít prozíravost.
„Bylo by příjemné – nejen pro Čechoslováky, ale i pro sovětské občany – kdyby k bratrské pomoci nedošlo ani tehdy, ani poté. Ale od takových rozhodnutí nikdo nečeká příjemnost. Kdyby v noci na 21. srpna 1968 nezaznělo v éteru krycí heslo ke vstupu vojsk, je možné, že revoluční perestrojka – se všemi klady i mínusy – by začala v socialistickém táboře o nějakých 20 let dřív, přičemž náklady na tento proces by mohly být ještě větší,“ uvedla agentura.
„Ti, kdo považují vyšší náklady za přípustné kvůli svržení komunismu o 20 let dříve než ve skutečných dějinách, mají právo litovat zmařených nadějí. Ti, kterým se i nynější náklady zdají příliš vysoké, mohou tvrdit, že 21. srpen dal ještě 20 sice chudých, ale mírových let. Jak se komu zlíbí,“ uzavřela RIA Novosti.
První z barevných převratů, tvrdí list
Podle článku deníku Izvestija bylo pražské jaro první z „barevných převratů“ zosnovaných Spojenými státy, přičemž vstup vojsk jen reagoval na lynčování komunistů a další zvěrstva a odehrál se na žádost Dubčeka.
„Komu by se líbilo, že do jeho země vstupují cizí tanky. I když jejich posádky byly ukázkově mírumilovné (dokonce hlavně byly otočeny vzad na znamení, že se nechystají střílet), je jasné, že sama přítomnost cizích vojsk popichuje. Ale ať naši čeští přátelé čestně řeknou, jak by se zachovali na našem místě,“ píše autor, politolog Alexandr Vedrussov.
„Měl Sovětský svaz jinou možnost? Vždyť rozhodnutí o vstupu vojsk se přijímalo na pozadí masového trestání komunistů v ČSSR: lidi prostě chytali na ulici a lynčovali. Tato zvěrstva dobře zorganizovaného davu bylo nezbytné zastavit. A to také udělala vojska zemí Varšavské smlouvy v noci na 21. srpna 1968,“ dodal.
Ke krajnímu opatření vůdcové sovětského bloku sáhli podle Vedrussova nikoliv svévolně, ale v reakci „na prosbu samého Československa, jasně vyjádřenou Alexandrem Dubčekem v telefonickém rozhovoru s Leonidem Brežněvem 16. srpna“, tvrdí. List článek doprovodil slovy, že názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
