Když si medička si zvolila své povolání, tak snad věděla, do čeho jde. V nemocnici nebo lékařské praxi obecně se setká hlavně s nemocnými a na některých odděleních s těžce nemocnými, kteří "to mají za pár" a vůbec nemusí jít o covid. Léta jsem chodil se sestrou z takového oddělení. Nejednou jsem na ni čekal před špitálem a omlouvala se, že se zdrží, protože ještě musí do mrazáku. A zlobilo ji, že dotyčný chvíli nepočkal, protože hlavně veškeré papírování by padlo na nastupující směnu. Člověk v takovém oboru si zvyknout musí, protože smrt k životu patří.

Smeknout před těmito lidmi, konečně článek na úrovni.

Je pravda, ze i když medici chodí na praxe, tak se tam moc nenaučí. Většinou někde postávají a čekají az se jich někdo ujme a něco jim ukáže. Pak to vypadá tak, že někteří studenti v 5. ročníku neumí změřit TK manuálně. Když se jich zeptáte, tak vám řeknou, ze je k tomu nikdo nepustil. To stejné platí u otvírání ampulek, natahování do stříkačky. Nejlépe jsou na tom ti, kteří jdou na praxi do malé nemocnice. Ve fakultkách na ne nikdo není zvědavý, protože kromě nich jsou tam ještě skupiny studentů ze středních škol obor sestra, potom studium sestra Bc, Mgr, budoucí záchranáři z VOŠ, titéž Bc a Mgr. Mnohdy si i pacienti stěžují. Takže prakticky nejlépe připravený student byl ten, který byl na praxi v Jeseníku, kde je nedostatek personálu a musel od prvního dne dělat vše. Takže díky Covid si současná generace studentů užije skutečnou praxi. Snad jim to v budoucím životě bude ku prospěchu. Držím slečně i jejím kolegům palce.

medici od 3. nebo 4. ročníku už třeba šijí pacienty, mudrlante. Takže změřit TK pro ně není problém.

To bude brnkačka, starat se o 30 procent sociálních pacientů, kteří nemají kam jít, nebo je domovy důchodců nechtějí, jak je mnohokráte uváděno zde na diskuzích.

Paní Vozdková nepochopila, škoda.

Skvělý rozhovor. Slečně hodně štěstí!

Díky!