Fakta jsou zřejmá. ODS prohrála volby. Nejhůř od listopadové revoluce. Po celou dobu byl Václav Klaus jejím předsedou. Loni na kongresu strany slíbil nést osobní odpovědnost za případný neúspěch. Osobní odpovědnost včera vyvodil jen ten, kdo o ní nemluvil člen výkonné rady Sobotka.
Ostatní zatím pouze analyzují příčiny debaklu. V mezičase ODS tiše vyčkává, zda neudeří hrom a Špidla je s čímsi neosloví. I kvůli jednomu promile šance promluvit do sestavování vlády stojí za to odložit jakékoliv zemětřesení na vhodnější čas.
Dilema ODS a Václava Klause má až hamletovský rozměr.
Klaus rozděluje i stmeluje. Stranu, ale ještě víc voliče. To je stará jistota ODS, s níž se už naučila žít. Musí si teď odpovědět, zda nevyměnit jistotu (která už nenese plody) za riziko (které se může vymstít).
Řada lidí volila ODS kvůli Klausovi. Pro jiné je ODS nepřijatelná právě kvůli Klausovi. Silný předseda pro jedny představuje vše dobré, co se za třináct let v zemi stalo. Pro ty druhé se stal synonymem tunelování, propojení politiky s byznysem a skandálního financování stran.
Modrý pták bude jako Popelčini holoubci přebírat čočku s hrachem - odejít, zůstat, odejít, zůstat, s Klausem, bez Klause... Volby ODS připomněly, že už není tak důvěryhodnou stranou, jako bývala do poloviny devadesátých let. Zkornatěly jí tepny.
V regionech však vyrůstá další garnitura politiků ODS a ta nebude mít chuť zůstat stínem někdejší stranické slávy. I Sobotkovo protestní odstoupení ukazuje, že se v řadách strany postupně může "cosi stát".
Jedno morální ponaučení praví: "Vzácnou moudrost dá ti hlavně zkušenost dlouhá". Zkušenost ODS i Klause samého s volebními porážkami krátká není.
