Na uzavřenou vojenskou zkušební střelnici v Bzenci je sem převezli z vojenského prostoru Libavá o půl třetí v noci. Od té doby šedesátka armádních a policejních odstřelovačů z celého světa leží v písku na zemi a v dešti na palebné čáře a čeká ve střehu. Další úkol a povel ke střelbě může totiž přijít kdykoliv. Přichází až po dlouhých pěti hodinách.
Během dvacetivteřinového troubení auta se musí rychle zorientovat a zasáhnout cíle v podobě výbušných terčů. Ranní ticho se v tu ránu mění v ohlušují sérii explozí. Za chvíli je hotov a nad střelnicí opět zavládne ticho.
Fotografie    |
„Šlo o to, aby vyčkali na cíle ke zničení. To je je jejich běžná práce, na vhodný okamžik k výstřelu čekají klidně i několik hodin,“ konstatuje hlavní řídící cvičení Stanislav Kočica ze 7. mechanizované brigády, která šampionát odstřelovačů tradičně pořádá.
Snajpři se pomalu zvedají a po hodinách ležení na břiše nebo na boku protahují nohy a záda. Vyčistí a zabalí zbraně, omrknou terče a jdou na teplou snídani. Čeká je ještě minimálně dalších deset střeleckých disciplín. Kromě střelby z pušek také z pistolí.
Od neděle 68 odstřelovačů z osmi zemí včetně USA, Británie, Finska nebo Francie soupeřilo na uzavřené zkušební vojenské střelnici v jihomoravském Bzenci a také ve vojenském prostoru Libavá na Olomoucku. Tam plnili náročné, ale velmi atraktivní úkoly. Stříleli z vrtulníku ve visu nebo z jedoucího auta.
Fyzička a výměna zkušeností
„Vyzkoušejí si i nové věci. Mají možnost spolu probrat způsoby řešení úkolů, vyhodnocují si je navzájem. Hlavně jde o výměnu zkušeností,“ vysvětluje Kočica s tím, že každý rok se snaží organizátoři šampionátu přijít s něčím atraktivním. Z vrtulníku tak stříleli z výšky asi dvaceti metrů nad zemí na terče velikosti lidské postavy na vzdálenost zhruba 150 metrů.
„Z vrtulníku jsme zvyklí, to cvičíme. Byli jsme rádi, že si můžeme střelit i z vojenské mašiny. Používáme jiné menší stroje a máme jinou techniku střelby. Dařilo se nám a jsme spokojení,“ říká jeden z policejních odstřelovačů. Jména závodníků ani jejich obličeje se kvůli jejich bezpečnosti nesmí objevit na veřejnosti. Nikdo z nich totiž nemůže vědět, kde a proti komu může za pár týdnů „působit“.
Zabrat dával snajprům na Libavé silný vítr, hlavně na dlouhé vzdálenosti. „Nejdelších tam bylo 915 metrů na terč velikosti lidské postavy,“ dodává policejní odstřelovač. Mistrovství považuje za velmi těžkou soutěž. Především kvůli fyzické náročnosti. Má s čím porovnávat, protože se pravidelně zúčastňuje klání v zahraničí.
„Docela jsem si mákl na překážkové dráze, konkrétně v tunelu. Trošičku špatně jsem si naplánoval taktiku. Šel jsem dovnitř s batohem, který mě pak přišpendlil k zemi a měl jsem fakt problém,“ popisuje policista. Navíc podle svých slov řešil ještě závadu, když se mu do závěru zbraně dostal písek.
Zvítězili čeští policisté
Na svou fyzičku se smíchem žehrá také devětapadesátiletý britský voják. „Střelecké úkoly nejsou lehké, ale soupeři mají často 20 nebo 30 let a jsou zkrátka odolnější než já. Jsem proto trochu limitovaný svou fyzickou kondicí vůči nim,“ říká. Na šampionát do Česka ale jezdí podle svých slov rád a pravidelně. „Je výzva a vynikající příležitost,“ tvrdí.
Všechny úkoly jsou po celý týden pečlivě bodově hodnoceny. Rozhodují při tom desetiny vteřiny a milimetry. Nejdůležitější je tak skutečná preciznost střelců a také souhra dvoučlenných týmů.
V hlavních kategorií – nejlepší tým – obsadili první a třetí místo příslušníci Útvaru rychlého nasazení české policie. Na druhém se umístili příslušníci Vojenské police. Nejlepší ve vzájemné týmové spolupráci bylo opět družstvo Útvaru rychlého nasazení, na druhém místě skončili Finové a na třetím jeden z polských týmů.
