SPECIÁL:
Pád slovenského armádního letadla
V předvečer posledního rozloučení s vojáky, kteří už nedorazili domů z Kosova, mi připadal východoslovenský Prešov tichý a smutný. Televize několikrát opakovala zpravodajské šoty o tom, jak monstrózní akce bude a jak dlouho trvala generálka.
Několik lidí včetně sedmašedesátiletilé důchodkyně Márie mi pak tvrdilo, že na druhý den se do sportovní haly, kde se pietní akce konala, určitě vypraví. Je to prý jejich povinnost.
Druhý den v tom mrazivém dopoledni by je však člověk marně hledal v davech tisíců lidí, kteří se se svými vojáky přijeli rozloučit nejen z Prešova okolí, ale prakticky z celého Slovenska.
Ti, co se nevešli do sportovní haly pro tři tisícovky diváků, sledovali obřad venku na velkoplošné obrazovce. Mlčeli a poslouchali jména všech dvaačtyřiceti lidí, kteří přišli o život.
Ti, co byli v hale, tiše zírali na bizarní obraz na ploše pod sebou, kde čestná stráž několik hodin stála u dvaačtyřiceti rakví s fotografiemi zesnulých a jejich vyznamenáními.
Přiznám se, že v takových chvílích mi není dobře. Ale to asi nikomu, když vidí vojáky z čestné jednotky omdlévat během obřadu, mezi kondolenčními projevy zaslechne nářky a vzlykaní pozůstalých a venku spatří dvaačtyřicet pohřebních vozů.
"Vojáci, všechny rozkazy jste splnili, jen jeden ne – a ten zněl – vraťte se domů živí a zdraví. Avšak vyšší síly jsou silnější, než je síla rozkazu. Odpusťte, moji vojáci," třásl se hlas dojetím slovenskému ministru obrany Juraji Liškovi.
Odmlčel se. V tu chvíli sklopili zraky i stovky hostů včetně českých vojáků, kteří svým slovenským kolegům v Kosovu veleli.
Ta ministrova poslední tři slova mi znějí v hlavě dosud, i když Slovákem nejsem. S několika z nich jsem se však v Kosovu potkal, když před půl rokem do mise nastupovali.
Jen těžko lze slovenské neštěstí přiblížit slovy. Podobně na tom asi byli Španělé v květnu 2003, kdy na tureckém pobřeží Černého moře havaroval vojenský letoun, ve kterém zahynulo 62 španělských vojáků. Vraceli z mise v Afghánistánu.
Jedno je jisté, na několik dní nehoda zasáhla snad všechny Slováky. Na své vojáky byli pyšní a smrt je v tu chvíli tak nějak sjednotila. Slovensko truchlí. Ministr obrany Juraj Liška den po pietním obřadu podal demisi. Byli to i "jeho vojáci". - více zde
