Psycholog radí obětem železničního neštěstí ve Studénce

vydáno 12.8.2008 14:00

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 12. srpna 2008 do 14:35

OTÁZKA: Zdravím vás pane Vymetale, za jak dlouho muzou prijit nejake projevy, ktere souvisi s prozitim mimoradne udalosti? Michal Dusík
ODPOVĚĎ: Někdy na prožitou mimořádnou zátěž reagujeme bezprostředně, někdy s časovým odstupem, který je velmi individuální (dny, týdny...). Je ale dobré vědět, že většina lidí neštěstí zládá samo, vlastními vnitřními silami a s pomocí nejbližšího okolí. Čas hraje svou roli v zotavení tělesném i duševním. Mnoho lidí se obejde bez pomoci odborníka. Někteří lidé vůbec potíže mít nebudou. 12.8.2008 14:13
OTÁZKA: Dobrý den, pracuji ve stresovém prostředí, některé přiznaky prožití trauma, jsou mi běžné. Jak na sobě poznám, že už to není v pořádku? Jiří
ODPOVĚĎ: Záleží na tom, jak svůj stres dovedete průběžně odbourávat. Pokud se hromadí delší dobu a pokud vás nebo vaše blízké potíže plynoucí ze zátěže obtěžují, je dobré zkusit některé návyky změnit nebo se poradit s lékařem nebo psychologem. Anonymně to lze probrat kdykoli na některé z linek důvěry. 12.8.2008 14:18
OTÁZKA: Dobry den, zajimalo by, co ceka na strojvedouciho z toho vlaku. Na co se podle vas ma pripravit, co byste mu doporucil? Diky a hezky den! Josef Pribizsky
ODPOVĚĎ: Pan strojvedoucí může být člověk odolný, který se s podporou nejbližších a kolegů se situací sám vyrovná. Obecně bych lidem zasaženým mimořádným stresem doporučil aby o svých prožitcích mluvili i opakovaně se svými blízkými, lidé by se neměli stranit okolí a uzavírat do sebe. Pomáhá dodržování pravidelných denních návyků, odpočinek, relaxační činnosti. Někomu pomáhá sport a tělesná aktivita. Člověk by měl u sebe akceptovat různé emoce a to, že jeho výkon může být po nějakou dobu snížený. V překonání mimořádné události pomáhá také zapojení se do společných aktivit a pomoci druhým lidem. Je dobré si uvědomit, že případné potíže jsou normální reakcí na mimořádnou událost a většinou samy časem ustoupí. 12.8.2008 14:30
OTÁZKA: Dobrý den pane doktore, v jaké fázi mám vyhledat lékaře? Obávám se, že nejsem schopný to posoudit. Petr Klíč
ODPOVĚĎ: Doporučuji poradit se o tom například telefonicky na některé lince důvěry. Pokud se věc týká neštěstí ve Studénce, můžete využít linku Krizového centra Ostrava, která byla pro ten účel připravena 596110882-5, 732957193. Pokud se to však týká tělesných potíží, návštěvu lékaře neodkládejte. 12.8.2008 14:34
OTÁZKA: Jaky je spravny pristup k obetem nehody? Ma se s nimi komunikovat a chtit po nich, aby nehodu popsali, tak jak si ji pamatuji a co citili a nebo je lepe se o tom vubec nebavit a pockat az zda dotycni budou mit sami potrebu o tom mluvit? Deev
ODPOVĚĎ: Měli bychom blízkému říci (i opakovaně), že jsme mu s rozhovorem k dispozici a že počkáme, až se mu o tom bude chtít hovořit. Měli bychom naslouchat a třeba i s druhým společně mlčet, když to potřebuje, být mu nablízku. Ale nemáme na něj tlačit nebo z něj páčit detaily apod., ani věc přecházet a dělat, jakoby se nic nestalo. Někdo si potřebuje nejdříve zážitek srovnat v sobě, někdo věc bude chtít hned komunikovat s druhými. Mluvení, naslouchání a citlivý přístup každopádně pomáhá. 12.8.2008 14:41
OTÁZKA: rád bych se zeptal, zda se mohu ještě v osmadvaceti letech stát psychologem. Nestudoval jsem to, živím se v kanceláři. Nejsem za zenitem? Díky za odpověď, mějte se. Dobrý den
ODPOVĚĎ: Myslím že nejste za zenitem :) Určitá osobnostní vyzrálost je pro studium psychologie naopak výhodou. 12.8.2008 14:42
OTÁZKA: Je lepší po takové nehodě rychle sednout do vlaku a zabvit se strachu, nebo se postupně připravovat, jak jízdu vlakem zvládnout? Bimbo
ODPOVĚĎ: Jak u koho, každý reagujeme jinak, ale obě metody jsou použitelné a můžeme je zkombinovat. Záleží jak moc je náš strach z jízdy vlakem silný, pokud cítíme, že to zvládneme, trochu se připravme a sedněme do vlaku hned. Pomůže nám, když nebudeme cestovat úplně sami. 12.8.2008 14:46
OTÁZKA: Slysel jsem, ze nekterym lidem pomaha pocit, ze se pomstili tem, kteri jim zpusobili ujmu. Jak tuto vec vidite vy? Rudolf
ODPOVĚĎ: Myslím, že víc pomáhá odpuštění než pomsta. Určení viníka může trvat dlouhou dobu, je přirozené, že zasažení lidé a společnost chtějí nalézt viníka rychle. Pro oběti bývá důležitý výsledek soudního procesu, tam mohou cítit zadostiučinění, bohužel vyšetřování takových nehod většinou trvá dlouhou dobu. 12.8.2008 14:50
OTÁZKA: Dobrý den zažil jste vy sám nějakou podobně traumatizující situaci ať už jako oběť nebo svědek a jak jste se s ní vyrovnal? T. Tomáš
ODPOVĚĎ: Ano. Nejvíc mi pomohla rodina, kolegové a přátelé. Svou roli sehrál čas a odpočinek. 12.8.2008 14:52
OTÁZKA: Dobrý den zdravím vás..Můžu se zeptat můžou někteří lidé mít doživotní následky z této tragédie ??Děkuji za odpověď a hezký den .. Michal Nitro
ODPOVĚĎ: Někteří ano. Převážná většina lidí se s nehodou vypořádá sama a s podporou blízkých. Je to podobné jako u fyzických zranění: záleží na míře zranění, samoúzdravných schopnostech, podpoře okolí... Duševní zranění jsou jen méně vidět. A někomu prožitá událost změní žebříček hodnot a urychlí jeho osobnostní růst. 12.8.2008 14:58
OTÁZKA: Dobry den, nemate pocit, ze se v dnesni dobe pomoc odorniku nesmyslne precenuje? A ze pri kazdem sebemensim rozruseni jsou lide odkazovani na psychoterapie a konzlutace? Nemyslite, ze by to mohlo byt zpusobeno, tim, ze v dnesni dobe nema spousta lidi, zadne pevne vnitrni hodnoty o ktere by se mohli oprit a ze tyto krizove situace na ne proto, tak tizive dolehaji? Nejlepe to asi vite vy sam ze sve praxe, kolik lidi pomoc opravdu potrebuje a kolik jenom podleha dojmu medii, ze by pomoc meli vyhledat nebo ze ji nutne potrebuji.. co myslite? Pavel
ODPOVĚĎ: Celkem s Vámi souhlasím. Většina lidí je schopna něstěstí překonat sama. Je to tak od nepaměti a je to tak i v zemích, kde odborníci nejsou zasaženým lidem k dispozici. Důležitá je podpora lidí okolo. Pokud je sociální síť okolo nás slabá a když cítíme, že to nezvládáme, může nás odborník nasměrovat a přispět k naší sebeúzdravě. 12.8.2008 15:04
OTÁZKA: Dobrý den, pane doktore, chtěl bych se zeptat, jak je možno nejlépe motivovat osoby, které podobné trauma zažily nebo o něm slyšely. Jedná se mi o pracovní prostředí, v němž došlo ke smrtelnému pracovnímu úrazu vlivem nepozornosti a osoby, které se přímo události nezúčatnily,ale vykonávají podobnou činnost a mají teď strach. děkuji Vám za odpověď. Dalibor Tlafuch
ODPOVĚĎ: Stálo by za to s pracovníky rozebrat okolnosti úrazu, přijmout nějaká (technická a organizační) opatření, která by riziko takového úrazu snižovala. Většinou pomáhá otevřená komunikace a zapojení zúčastněných lidí do řešení takového problému. Jednoduché řešení asi neexistuje. Možná by stálo za to zapojit do toho odborníka. 12.8.2008 15:11
OTÁZKA: Je pro člověka, který je otřesen touto událostí jednodušší se od ní odprostit, pokud si může ukázat na viníka? Marcela
ODPOVĚĎ: Máme přirozenou tendenci hledat viníka. K lidské potřebě jistoty patří potřeba mít o věcech přehled, mít události uzavřeny apod, což jde bez určení viníka nehody hůře. Jasno o viníkovi nám ale dá až rozhodnutí soudu. 12.8.2008 15:17
OTÁZKA: A tak se tedy ptám: co dělat po tragédii u Studénky? Děkuji. Zdravím!
ODPOVĚĎ: Být s druhými, uznat dopad události, nabízet pomoc, být trpěliví, naslouchat, truchlit, opouštět... 12.8.2008 15:21
OTÁZKA: Dobrý den, co by mi mohlo pomoci.Nejsem schopná o tom mluvit, ale přitom cítím potřebu někomu říct, co jsem prožila. Vždycky se mi něco "blokne" a prostě nemůžu mluvit o pátku... Soňa
ODPOVĚĎ: Je to normální, někdy to prostě nejde. Zkuste si svouje pocity a zážitky napsat pro sebe nebo pro někoho jiného. Taky se dá využít email Krizového centra Ostrava: krizovecentrum@kriceos.cz nebo některá internetová linka důvěry např. info@help-psych.cz Držím Vám palce! 12.8.2008 15:28