ODPOVĚĎ:
Těžko říci, jak Francouzi nepokoje vnmímají. Kdo to je vlastně Francouz? Obyvatel luxusní pařížské čtvrti? Nebo někdo, kdo se tady sice narodil, má občanství, avšak mluví slangem mezi francouzštinou, arabštinou a portugalštinou, a jehož otec zde pracoval, dnes je však bez práce, a jehož rodina se mezitím rozpadla? Proto bych řekl, že na jedné straně existuje společnost, která sice o problému předměstí dobře věděla, ale kterou stejně překvapila elektrizace prostředí: vždyť násilí se šířilo jako jiskry v otepích slámy. A tato společnost o problému věděla i proto, že nejde o jev nový: francouzské vlády zkoušejí najít recept proti vznikání ghetta na chudých předměstích již několik desetiletí. Ukazuje se, že tyto snahy nebyly úspěšné. A ti "ostatní"? zdá se mi, že situaci vzali jako příležitost vykřičet konečně svůj protest: obrazovka jim dala prostor k tomu, aby odpověděli ministru vnitra a celé vládě "po svém". V jejich kroku je hoděn zoufalství: zapalují proto školu, odkud je vyhodili pro špatný prospěch. Zapalují knihovnu, protože se nenaučili mít vztah ke vzdělanosti a nikdo je k tomu nepřivedl: jejich kanotři jsou často začínající pedagogové, které sem ministerstvo posílá jen proto, aby si odsloužili roky a ve stáří mohli sloužit někde v klidnějším prostředí... Zapalují budovy radnice nebo komisariátu, protože mají dojem, že stát jim neporozuměl. Zapalují autobusy, a přitom právě autobus je pojítkem s bohatším městem v okolí. Celý fenomén má proto více vrstev, které není jednoduché v krátkosti vypsat.
9.11.2005 15:22