Odpovědi zdravotnice ze 6. polní nemocnice

vydáno 21.3.2003 14:30

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 21. března 2003 do 15:10

OTÁZKA: Dobrý den, v jednom časopise před Vánocemi jsme četli Váš článek, ve kterém se zmiňujete o srdeční záležitosti k malému pacientovi, kterému všichni říkali "Kuba Dušek". Můžete k tomu něco více říci. Bubla
ODPOVĚĎ: To byl tříletý chlapeček, kterého srazili angličtí vojáci autem a měl těžké krvácení do mozku. Protože to byl náš nejmenší pacient a měl velikánské černé oči, které na vás neustále upřeně hleděly a čekaly, co bude, všechny jsme si ho zamilovaly a chovaly jsme ho, jako kdyby to byl náš vlastní. Ozvaly se v nás mateřské pudy. 21.3.2003 16:19
OTÁZKA: Přijeli jste zdraví i díky velitelům.Obdiv vůči Vám i velký úspěch byl zkažen jejich obviněním.Proč jste se ho(jich) veřejně nezastali? ukran
ODPOVĚĎ: Ano, přijeli jsme zdraví i díky velitelům. Několikrát jsme vyjádřili své názory v MF DNES i jiných novinách. Při předávání medailí v Plzni ministrem obrany jsme též sdělili náš názor. Ale asi jsme malé šarže. V naší republice se za úspěch trestá a pokud dosáhne někdo úspěchu vlastní pílí a přičiněním, hned někdo hledá na všem mouchu a chyby. V situaci našich velitelů by se asi každý zachoval stejně a byl by přísný a tvrdý, ale měl i lidský přístup. 21.3.2003 16:20
OTÁZKA: Dobrý den , velmi Vás obdivuji a mám tuto otázku: jaké byly Vaše první pocity po přistání v Kábulu a jaké, když mise skončila a letadlo dosedlo na letiště v Ruzyni? Kulíšková Jitka
ODPOVĚĎ: Kábul je v horách ve výšce přes 1800 m.n.m., takže první, co jsem viděla, byly hory a vzdálené zasněžené "čtyřtisícovky". Byl to něco úžasného. Ale hned jsem byla přivedena k realitě, když jsme projížděli rozstříleným městěm od Talibanu a viděla jsem zubožené lidi. Když jsme odjížděli z Kábulu, uronila jsem i slzu. Tato zem i lidi v ní mi přirostli k srdci. Ale domů jsem se těšila. Přivítání na ruzyňském letišti bylo krásné. 21.3.2003 16:21
OTÁZKA: Dobrý den, mám tuto otázku.Když zůstáváte v Česku,kderelaxujete a nabíráte síly? A kam ráda jezdíte za dobrou kuchyní? Bubla
ODPOVĚĎ: Na chalupě, u vody, v přírodě, houbařím. A kuchyně? Do Klokočné - hostinec U koně - dobře tam vaří. 21.3.2003 16:21
OTÁZKA: dobrý den, ráda bych znala Váš pohled na válku v Iráku a pokud pojedete do Iráku ošetřovat nemocné, co na to říká Vaše maminka?Držím palce a zdravím klímová
ODPOVĚĎ: Každá válka je hrozná. Pokud měl nebo má Saddám Husajn chemické zbraně nebo zbraně hromadného ničení, a mohl by kdykoliv napadnout nebo ohrozit jiný stát, jako to udělal v Kuvajtu, mělo by se mu v tom zabránit. Času na zlikvidování zbraní měl dost. A maminka? Pokud pojedu do Iráku, bude hlídat pejsky a držet palce celé naší nemocnici. Ale nevím, zda pojedeme jako nemocnice do Iráku. 21.3.2003 16:22
OTÁZKA: Máte rodinu? A co vaši blízcí, když jste byla tak daleko? Katka
ODPOVĚĎ: Rodinu nemám, jsem svobodná. Měla jsem přítele, ale rozešli jsme se. Moji nejbližší si už zvykli - teda doufám. Berou to jako moje povolání. O život můžu přijít i v Čechách. 21.3.2003 16:22
OTÁZKA: Dobry den, musim rict, ze lidi jako jste vy obdivuji. Asi bych nemela odvahu jit do oblasti, kde me to muze stat zivot. Ale reknete mi (radsi neco veselejsiho), mate cas na smysl pro humor, kdyz kolem Vas toho asi moc veseleho neni? Dekuji, Barbora. Barbora
ODPOVĚĎ: V krizových situacích převládá černý humor a když si myslíte, že jste už úplně na dně svých sil, že už nemůže být nic horšího, pak se stane ještě něco horšího a zjistíte, že vždycky můžete udělat ještě další kroky, i když si myslíte, že už nemůžete. 21.3.2003 16:26
OTÁZKA: Dobry den preji, zdravim Vas! Rad bych se Vas zeptal jaky je Vas politicky nazor - zda pravicovy, ci levicovy a na ci strane osobne jste v konfliktu - Irak proti mezinarodni koalice a na ci strane jste politicky byla v Afghanistanu. I kdyz chapu, ze tyto otazky mohou byt irelevantni Vas nazor by mne zajimal! Take bych rad o Vas vedel neco vice - alespon strucny zivotopis! Diky za pochopeni, odpovedi a jsem s pozdravem! XRadim J. StechovskyX
ODPOVĚĎ: Fandím demokracii. V Afghánistánu jsme byli jako nemocnice, a ta nedělá rozdíl mezi bojujícími stranami. Pomoc jsme poskytli všem. Nikdy jsem nedělala rozdíl mezi aliančním vojákem a Afgháncem. K stručnému životopisu - je mi 28 let, vystudovala jsem střední zdravotní školu, pracuji ve ÚVN na ARO - anestezie, a prodělala jsem základní výcvik a teď jsem voják z povolání. 21.3.2003 16:27
OTÁZKA: Nevadí vám uniforma? hupa
ODPOVĚĎ: Nevadí, jsem na ní hrdá, že mohu tak reprezentovat Českou republiku. 21.3.2003 16:27
OTÁZKA: MUSELA SI NĚKDY BOJOVAT NEBO SE BRÁNIT? ¨ZA JAKÝ SITUACE? PŘEJU HODNĚ ŠTĚSTÍ.. afro
ODPOVĚĎ: Nemusela jsem bojovat, protože nakonec místní obyvatelé si naší nemocnici sami začali hlídat, aby nedošlo k útoku. Okolní jednotky byly několikrát napadeny a když jsme odjížděli, přišla spousta místních lidí (pacientů) se rozloučit a poděkovat, protože pomoc jim byla poskytována bezplatně a každému, komu jsme mohli pomoci, jsme pomohli bez rozdílu. 21.3.2003 16:27
OTÁZKA: Jak Vás přijímali během misí místní lidé? Naučila jste se od nich něco? Děkuji Cestovatel
ODPOVĚĎ: Nejdříve k nám byli nedůvěřiví, ale pak poznali, že jim nechceme ublížit ale pomoct, takže jsme měli stále, co dělat, protože jsme měli pořád zástupy pacientů před bránou. Naučila jsem od nich asi pokoře a vděčnosti. 21.3.2003 16:27
OTÁZKA: Kde to bylo nejhorší, v Afghánistánu, v Albánii nebo v Turecku? Zvědavec
ODPOVĚĎ: V Afghanistánu. Byl rozdíl v klimatických podmínkách a v poloze země, hrozilo zde i větší nebezpečí. 21.3.2003 16:28
OTÁZKA: Kolik lidí se podaří v takovýhle zemích zachránit a čím nejčastěji trpí - myslim, jakýma nemocema? Jitka
ODPOVĚĎ: Odoperovali jsme přes 50 pacientů a ošetřili více jak 5.000 ambulantních pacientů. Trpěli válečnými zraněními, takže většinou jsme dělali reamputace nebo čištění zhnisaných ran, u dětí to byly převážně popáleniny, protože rodiče a příbuzní neměli na jídlo, tak popálili své děti, aby dostali zvýšenou dávku jídla od humanitárních organizací. Nejčastější nemoci - u dětí - škrkavky, tasemnice, roupy, podvýživa, leichmanyosy (nemoc vyvolaná štípnutím malé mušky, kdy se v místě štípnutí rozpadá tkáň - kůže) a jiné běžné nemoci - angíny, chřipky. 21.3.2003 16:29
OTÁZKA: Jak Vás jako ženu brali v afghánské nemocnici? Neměla jste problémy, že se třeba muži nechtěli nechat od Vás ošetřit? JOJO
ODPOVĚĎ: Všichni jsme museli nosit uniformu a ženy musely mít dlouhé rukávy a nesměly jsme působit vyzývavě vůči afghánským mužům. Většinou se nechávali ošetřit, protože jsme většinou asistovaly lékařům a to byli jenom muži. Měli jsme překladatele, který pacientů, vysvětlil, co se bude dělat. A pokud některý Afghánec byl hospitalizovaný v nemocnici, tak si na naší přítomnost zvykl a mnohdy se svěřil se svým problémem nám než lékařům. Problémy byly spíše u afghánských žen, které se nechtěly svkléknout u lékařů - mužů. Tam jsme lékaře nahrazovaly my - sestry. 21.3.2003 16:29
OTÁZKA: Dobrý den, je pravda, že vás pan velitel Sitta šikanoval? Setkala jste se s něčím takovým? Jaký byl celkově kolektiv v polní nemocnici? Děkuju Venca
ODPOVĚĎ: Velitel Sitta nás nešikanoval. Vyžadoval od celé polní nemocnice kázeň a uposlechnutí rozkazů, které byly vydány. A pokud to někdo nesplnil či neuposlechl, byl potrestán službou navíc a pokud jeho přestupky se opakovaly, byl pak kázeňsky trestán podle řádu. Byli jsme dobrá sehraná parta. 21.3.2003 16:30
Načíst další

Termíny

Finance

Vláda

Témata

Válka na Ukrajině

Olympijské hry

Nepřehlédněte