Už za půl roku chtějí posoudit, zda to uchazeči dokážou zajistit a zda jsou viditelné změny k lepšímu. Břímě příprav bude spočívat zejména na politicích a na státní správě. Na obou. Česká republika totiž dojde do unie jen po dvou nohách. Jedna nestačí: nelze spoléhat na to, že vysoká úroveň technických příprav v rámci státní správy zajišťuje automatickou vstupenku do unie.
Každý uchazeč bude totiž tvrdit, že je vysoce připraven. Své tvrzení však bude muset dokázat a získat pro ně také politický souhlas uvnitř unie. Nelze si však myslet, že vše se vyřídí jen přes politické kontakty. Žádnou zemi unie nepřesvědčí slova politiků, pokud je nebudou provázet činy - už proto ne, že na nedostatky českého soudnictví či na pomalost českých úřadů budou napříště doplácet nejen Češi, ale i občané či firmy dalších zemí unie. O to nikdo nestojí.
Členství v unii není almužnou, která se blahosklonně hodí nejhlasitějšímu žebrákovi. Je to získání rovného místa v širším celku. V něm musí lidé i země dodržovat určitá pravidla a mít jistou úroveň, aby tento celek mohl fungovat alespoň tak jako dnešní Evropská unie.
Na to se musí celá republika připravit nejpozději do dvou let. Odpočítávání pro český start do širší Evropy začíná. Je třeba, aby se nemarnil čas - a to ani nyní, v době blížících se voleb.
