SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvStátní opera Praha, Akademie věd, Židovské muzeum, Národní divadlo nebo třeba Rudolfinum. To jsou jedny z mnoha institucí, které fungují jako veřejná sběrná místa elektroodpadu. Podle registru ISOH, který provozuje resort životního prostředí, tam mohou lidé vozit vyřazené pračky, vysavače, mikrovlnky, sporáky, televize, nebo třeba ledničky.
Působí to bizarně. A tak to reportér Matěj Smlsal zkusil. Naložil starou chladničku a vyrazil do Opery, Židovského muzea a Akademie věd.
Už jen dostat se do Opery bylo dost složité. Volné parkovací místo bylo daleko, a tak pak musel ledničku táhnout přes park, podchodem, po schodech. Konečně dorazil před hlavní vchod. Jenže bylo zavřeno. Naděje svitla, když objevil boční vstup. Po stisknutí zvonku se však ozval udivený ženský hlas.
„To slyším poprvé, že je tady sběrné místo odpadu,“ řekla dáma a poslala ho k sobě na recepci. K ní se však člověk dostane, když obejde nejen Operu, ale ještě novou budovu Národního muzea, jde chvíli kolem magistrály a pak sejde po schodech. S ledničkou opravdu „ideální“.
Potem splavený Smlsal vstoupil na recepci. „Tady?“ podivil se pán, když mu reportér ukázal výpis z registru, že tu je sběrné místo elektroodpadu. „Proč by si Opera brala staré vyřazené věci? To je úplně proti smyslu. Co to tam mají za blábol?“ přidala se paní, patrně žena, se kterou předtím mluvil přes interkom.
„Zkusím zavolat šéfíkovi,“ upnul se poté recepční k poslední naději. Šéf reportérovi sdělil, že sběrné místo tu sice plánují, ale až od září a navíc jen na žárovky a jiné světelné zdroje, rozhodně ne na ledničky a podobný odpad.
S nepořízenou Smlsala vyhnali také, když se snažil odpad odvézt do synagogy a do Akademie věd. V poslední instituci to však nejdřív vypadalo, že si lednici vezmou. Reportéra ihned vedli do bufetu. Až po vysvětlení, že to není nové vybavení, ale stará lednička určená k vyhození, zůstali udiveni a nevěděli, co si počít. Situaci měl opět rozřešit někdo na telefonu, tentokrát pán z provozu budovy.
„Jste už pátý člověk, co sem chce odpad přivézt,“ sdělil reportérovi. Ten se poté obrátil na ministerstvo životního prostředí s dotazem, proč mu nikde nechtějí odpad vzít.
Problém (ne)veřejných míst
„My jako ministerstvo jsme sice provozovatelem Registru míst zpětného odběru, nicméně konkrétní data do něj zadávají jednotlivé kolektivní systémy,“ vysvětlil mluvčí resortu Ondřej Charvát.
A právě tady nastává problém.
„Od roku 2017 umožňuje registr zadávat ze strany kolektivních systémů jak veřejná, tak neveřejná místa zpětného odběru. REMA Systém, která tam uvádí instituce jako Státní opera, Židovské muzeum či Národní divadlo, však i nadále zadává všechna svá místa do registru jako veřejná. Jejich argumentace je taková, že zaměstnanci jednotlivých firem jsou veřejností a informace v registru tak slouží právě jim. Těmto institucím však REMA obvykle poskytuje jen malé boxy na sběr drobných elektrozařízení či baterií. Z toho je evidentní, že v registru deklarovaný sběr velkých spotřebičů, jako třeba ledniček, sporáků či televizí, v daných institucích nemohou uplatňovat ani samotní zaměstnanci daných organizací,“ popsal mluvčí ministerstva Charvát.
„REMA bohužel svým postupem poškozuje všechny své smluvní partnery a z našeho pohledu minimálně dezinformuje občany,“ dodal.
Když se zaměstnanci domluví, odpad odvezeme
Že daná „bizarní“ místa jsou určena jen pro zaměstnance, následně potvrdila i mluvčí firmy REMA Pavlína Svobodová.
„Zmíněné instituce jsou účastníky našeho projektu na ochranu životního prostředí Zelená firma. REMA do firem umisťuje malé sběrné boxy, kam se vejde právě drobné elektro,“ uvedla.
Proč jsou ale v rejstříku i velké spotřebiče jako ledničky, sporáky a podobně? „REMA také nabízí svoz a následnou recyklaci objemného elektroodpadu, a to jak firemního, tak od zaměstnanců. K tomu mohou firmy využít velké sběrové akce, kdy se zaměstnanci mohou domluvit, svézt do firmy objemnější elektro a REMA potom zajistí bezplatný svoz,“ uvedla Svobodová s tím, že odpad musí vážit minimálně 150 kilo.
REMA uvedla nepravdivé údaje kvůli licenci na elektroodpad. Dostala pokutu |
Není to tedy tak, že i zaměstnanci by mohli odpad třeba do Opery či Židovského muzea vozit neustále. Musejí se předtím domluvit na konkrétním termínu, kdy bude objednán svoz.
Ovšem podle informací v registru to působí, že odpad tam může přivézt kdykoliv opravdu každý, když jsou daná místa označená jako veřejná.
„Ministerstvo po společnosti REMA dlouhodobě požaduje nápravu, tedy změnu příznaku u míst, ke kterým má přístup jen omezená část veřejnosti, na neveřejná. Kvůli současnému znění zákona o odpadech je však řešení situace složité,“ uvedl ještě mluvčí resortu Ondřej Charvát.
To potvrdila i mluvčí společnosti REMA. „To, co je a co není veřejné sběrné místo, není zákonem nikterak definováno. Na začátku spuštění registru jsme ministerstvo na možná rizika a nesrovnalosti upozorňovali, ale nestalo se nic. Proto si to REMA musela definovat sama. Naše Zelené firmy a jejich zaměstnanci pro nás veřejností jsou,“ sdělila Svobodová.
Registr nikdo nevyužívá, argumentuje REMA
Nápad přinést starý spotřebič do budovy soudu či Opery a divit se, že ho vrátní nechtějí přijmout, je podle Svobodové z hlediska nastolení témat v médiích sice atraktivní, ale dodává: „Přestaňme si hrát na kočku a myš a podívejme se na to očima běžného spotřebitele. Co udělá, když se chce zbavit starého spotřebiče? Buď v rámci nákupu vymění starý za nový, nebo ho doveze do nejbližší výkupny druhotných surovin či sběrného dvora, nebo využije svozových služeb, které poskytujeme. Problémem není žádný výpis veřejných či neveřejných míst, ale skutečným fiaskem registru je, že ho právě samotní koncoví spotřebitelé de facto vůbec nevyužívají,“ konstatuje.
Situace s (ne)veřejností míst má vyřešit novela zákona o odpadech, která se právě chystá.
Podívejte se také, co se děje s vyhozenými lednicemi. Rozemelou je na kusy a pak z nich vyrábějí ramínka na šaty či třeba poklice: