"Stačí, když lidé vyplní příslušný formulář a s úředně ověřeným podpisem jej zašlou Koordinačnímu středisku pro resortní zdravotnické informační systémy," popsal náměstek ministryně zdravotnictví Milan Špaček.
Za děti mohou rozhodnout jejich zákonní zástupci.
V Česku totiž platí zásada předpokládaného souhlasu, pokud člověk nedá najevo, že si nepřeje, aby jeho orgány byly transplantovány.
Pracoviště, která odebírají orgány k transplantaci, mají povinnost do registru, který sídlí v Praze 4 Vídeňské ulici 9, nahlédnout.
I v případě, že zdravotníci jméno potencionálního dárce v registru nenajdou, měli by se podle Špačka pokusit najít příbuzné a zeptat se jich, zda dotyčný nebyl odpůrcem darování orgánů.
V těchto případech hraje důležitou roli čas, protože například srdce je třeba odebrat a transplantovat během dvou hodin a játra do šesti hodin. Jestliže lékaři blízké nenajdou, záleží rozhodnutí na nich.
Přístup k údajům v registru má sedm českých transplantačních center a šest tkáňových bank a v nich čtyři desítky pověřených lékařů.
V České republice je registrováno téměř 1200 čekatelů na transplantaci. Jejich šance jsou úměrné počtu orgánů, které se podaří získat. Nabídka a čekací lhůta rozhodují o jejich přežití.
Pavel Březovský z ministerstva zdravotnictví zdůraznil, že lidé, kteří budou evidováni jako odpůrci odběru vlastních orgánů, neztrácejí právo na to být potencionálními příjemci orgánu.
Loni bylo v Česku transplantováno 551 orgánů. Čtyři stovky pacientů získaly zdravou ledvinu, dalším bylo voperováno nové srdce, játra, plíce a slinivka. S výjimkou ledvin mohou čekatelé tyto orgány získat pouze od zemřelého dárce.
