Ze záplavy zeleně vykukují jako nějaké zlověstné červené muchomůrky. Objevují se u stromů, vyčuhují z keřů i z trávy. Červené cedule s lebkou a zkříženými hnáty, které hlásí: Nebezpečí! Miny!
Třiatřicetiletá Chit Saya má čelo pokryté kapkami potu. Navzdory více než třiceti stupňům Celsia je navlečená v dlouhých kalhotách a košili, k tomu má ochrannou vestu a na hlavě helmu, přes jejíž průhlednou masku se nedá skoro dýchat. Nohy jí zejí v těžkých botách.
Okolo se překřikují cikády a z dálky doléhá zvuk těžké techniky. Drobná Kambodžanka testuje ruční detektor min a pak vyráží do džungle. Stejně jako každé ráno posledních pět let.
"Budu to dělat, dokud nezmizí poslední mina," říká s nesmělým úsměvem. Je jednou z kambodžských pracovnic britské nevládní organizace MAG International. Ta se spolu s několika dalšími skupinami snaží zbavit asijské království nevybuchlé munice, jíž je dosud část země zamořena.
Jak se změní minové pole v pole zemědělské
Ve vsi Thnal Bat nedaleko hranic s Thajskem na sebe krvavá historie dodnes upozorňuje. Žije tu 284 obyvatel, kteří se kvůli nášlapným minám nemohou zcela volně pohybovat a farmařit. Vždyť čtyři z nich v minulých letech miny zabily, pět zranily.
Miny v KambodžiPoužívání nášlapných min zakazuje Ottawská konvence z roku 1997, dosud ji podepsalo 157 zemí světa. Kambodža patří mezi ně, zavázala se miny na svém území odstranit, v roce 2009 však musela požádat o desetileté prodloužení limitu. Tehdy odhadla, že zaminováno je stále 672 kilometrů čtverečních jejího území, tedy 67 200 hektarů. Letos by měla vydat zprávu s aktualizovanými údaji. Území v Kambodži odminovává několik organizací, například místní Cambodian Mine Action Centre (CMAC) či britská MAG International. MAG v Kambodži odstranila přes 65 tisíc nášlapných min a skoro 1 200 protitankových min. Zaměstnává 331 převážně místních lidí. Mezi nimi je sto žen a také 20 lidí, kteří přišli kvůli minám o některou z končetin. |
Několik "minových polí" v okolí se však už na konci října promění v zemědělskou půdu, na níž bude moci hospodařit osm rodin. Zasadit si třeba kukuřici nebo cassavu (manioky), kterým se v oblasti tak daří.
Jeden z týmů zmíněné organizace MAG International tuhle půdu odminovává už několik měsíců. Metr po metru. Na místě má provizorní přístřešek, záchod i zdravotníka se zásobami krve pro případ nejhoršího. Zatím nebyl zapotřebí.
Všech čtrnáct pracovníků má přesně rozdělené úkoly. Chit Saya má na starosti poslední fázi odminovávání, které ovšem předchází spousta přípravy. Terén je třeba předběžně zkontrolovat pomocí detektoru a určit značkami potenciální nebezpečí.
Pak přichází "lazebník", který terén zbaví trávy, keřů a někdy i stromů. Obnažená půda se následně rozparceluje na 25 metrů dlouhé a 60 centimetrů široké pruhy a nastává finální fáze: rentgenování každého centimetru.
Chit Saya, podobně jako opodál její kolegové, potichu a pomalu posouvá detektor nad vytyčeným pruhem. Ozve-li se specifický zvuk, může to znamenat, že zrovna objevila další nášlapnou minu.
Místo označí a kleká si na podložku. Od značky vyměřuje pomocí papírového trojúhelníku 30 centimetrů a dává se do vyhloubení malé jamky. Vzápětí se ručně prohrabává k "epicentru". Je-li tam, čeká minu kontrolované odpálení.
"V začátcích jsem bývala vystrašená, ale asi po roce strach zmizel. Teď už je to skoro rutina," usmívá se Chit Saya a vzpomíná, že se už takhle v půdě skutečně dotkla zhruba dvaceti min.
Zaminovávali Rudí Khmerové i armády
Její tým zatím objevil na několika místech u Thnal Bat 49 nášlapných min a 21 kusů nevybuchlé munice, třeba minometné granáty nebo rakety. Kromě toho ze země vylovil i téměř třicet tisíc kusů různých kovových úlomků a střepin.
Denně očistí v průměru 0,05 hektaru půdy, to je 500 metrů čtverečních. A až letos na podzim skončí, předá místním lidem skoro 19 hektarů bezpečné země. Jen pro představu: to je asi necelých pět Václavských náměstí. Nedaleko zároveň působí další odminovávací tým.
Podobných míst je v Kambodži mnoho. Vesměs jsou na západě země, kam se na konci 70. let stáhli Rudí Khmerové a vydrželi tam hájit své pozice téměř až do konce tisíciletí, kdy uzavřeli s vládou příměří. Protitankové i nášlapné miny však pokládaly všechny strany, tedy i vietnamská a kambodžská armáda, jež s bojovníky diktátora Pol Pota válčily. Na východ pro změnu během války ve Vietnamu Američané shazovali pumy a ani ty nejsou zcela odklizeny.
Přitom Kambodža žije v míru už od druhé poloviny 90. let minulého století. Zažívá ekonomický růst, turistický boom i relativní stabilitu. Na druhou stranu se stále potýká s mnoha problémy. Jedním z nich je chudoba – pod její hranicí žije v zemi skoro třetina populace. Většinu Kambodžanů živí zemědělství.
Podle odhadů jsou přitom stále zaminovány desetitisíce hektarů země. Zlikvidovat všechny "pohrobky" válečné minulosti Kambodži tak potrvá ještě roky. A i když to samozřejmě není jediné úskalí pro místní farmáře, hraje významnou roli.
"Spolu s dalšími organizacemi tam pracujeme přes dvacet let a pořád je to obrovský problém. Nášlapné miny a nevybuchlá munice stále brzdí rozvoj země. A dále zraňují a zabíjejí Kambodžany," přibližuje Clare O’Reillyová z MAG International.
Za loňský rok šláplo v Kambodži na minu 185 lidí
Od roku 1992 podle ní miny připravily o život nebo zranily na 27 tisíc lidí. Jejich počet postupně klesá, i tak však loni na minu šláplo 185 Kambodžanů, přes čtyřicet z nich nepřežilo.
Nejvíce případů hlásí jedna z nejúrodnějších oblastí země – provincie Battambang, kde se daří nejvíce rýži. Pochází z ní i Chit Saya. Než se dala na odminovávání, pracovala v textilní továrně, kterých je v Kambodži bezpočet. Měsíčně si vydělala 50 dolarů. Když pracovala denně přesčas, tak o 30 více. Dnes má plat 200 až 230 dolarů plus prémie.
Peníze však nejsou její jedinou motivací. "Chci pomoci chudým lidem, aby měli přístup k půdě. A také snížit počet těch, kteří kvůli minám umírají nebo jsou zranění," říká mladá žena, která by jednou sama chtěla být také farmářkou.
Jaký vliv má na místní komunity odminování každého dalšího kousku země, je vidět v jiné vesnici v provincii Pailin. Chhoeu Kram leží těsně u hranic s Thajskem. Většina z jejích skoro 850 obyvatel musela ještě před několika lety za prací za hranice.
Okolí bylo zaminované a lidé neměli dost zemědělské půdy. "Většinou se nechali najímat v thajských farmách. Dnes tady pěstují cassavu, kukuřici či papáju a podstatnou část úrody naopak do Thajska prodávají," popsal místostarosta vsi Chhoeng Chhom.
