V médiích se objevily zprávy, jak vysoké dostali vaši podřízení odměny, někdo se také zřejmě dostal do e-mailu vrchní ředitelky vašeho kabinetu Jany Machálkové. Jaká je teď na ministerstvu atmosféra?
Jasně jsme si tu vymezili, jak co bude. Mám pocit, že to mám se svými pracovníky jasně rozdané. Jsem psycholog a říkám si, co je lepší: vědět, že to takhle je a mít to vzájemně vyříkané, nebo si říkat "jo, pane ministře, ano pane ministře, to tak bude", a v hlavě mít, že to tak nebude a že víme, jak ministry obejít, jak to zjemnit, jak to ne úplně zrealizovat.
Jak je možné, že Jana Machálková je už čtvrtou šéfkou kabinetu za půl roku vašeho působení na ministerstvu. Proč tak často měníte šéfy kabinetu?
Vrchní ředitel kabinetu je na ministerstvu démonická pozice. Za mého předchůdce (Miroslava Kopicová, pozn. red.) tu byl velmi schopný šéf kabinetu (Petr Roupec, pozn. red.), který si tu vytvořil silnější mocenskou pozici než byla sama ministryně. A tento vrchní ředitel kabinetu, když byl přesvědčený, že něco není správně, tak to dokázal zablokovat, aniž by o tom ministr věděl či s tím byl schopen něco dělat. Když jsem přišel na ministerstvo, tak můj první šéf kabinetu Michal Šedivý nedokázal ustát tu pozici, jak byla nastavena. Nezvládl očekávání úředníků, kteří byli nastaveni na bývalého ředitele.
Rozruch na ministerstvuZačátek roku je pro ministra školství hektický. |
A další dva, Šimon Mastný a Jaroslav Říha?
Ani jeden nedokázal analyzovat nášlapné miny pro ministra, což je podepisování zdejších byrokratických oběžníků, kdy tady několika kolečky chodí materiály a ministr je podepisuje a má minutu až dvě se nad každým dokumentem zamyslet a zeptat se vrchního ředitele, který mu to dává podepsat, co za tím vězí. Pak musí během dvou minut provést zásadní rozhodnutí. U nich jsem neměl podporu, aby mi zanalyzovali, co dokument, který mám podepsat, fakticky říká a jestli v tom není třeba něco nebezpečného. To byly zásadní věci, které jsem jim vytýkal.
Necítíte určitou míru spoluodpovědnosti za manažerské pochybení, když se tady vystřídalo tolik ředitelů?
Cítil bych manažerské pochybení, kdybych viděl, že to nezvládají, a nečinil bych. Ze soukromého sektoru jsem takto nastavený. Manažerské selhání by pro mne bylo, kdyby vrchní ředitel Vitula (Jana Vitulu, vrchního ředitele pro čerpání evropských fondů, odvolal ministr loni v září, pozn. red.) ještě v říjnu neplnil, co má, a stále tady byl. Když jsem se s ním 13. září rozloučil, tak jsem věděl, že to bude neskutečně těžké, ale vnitřně jsem byl přesvědčený, že s ním evropské fondy nerozhýbu. Viděl jsem, že sekce je špatně řízená, dával jsem mu měsíc čas, ale pak přetekla trpělivost a řekl jsem si: teď by to bylo manažerské selhání a udělal jsem to, i když hrozilo, že odvolají mě.
Jana Machálková ale zřejmě nebude poslední šéfkou vašeho kabinetu, televizi Prima řekla, že je těhotná. Už si sháníte jejího nástupce?
Ve firmách je běžné, že senior vychovává juniora. I tady by to mělo být tak, že se tu od začátku profiluje zástupce, který to dokáže převzít nebo je schopný být po určitou dobu pověřený. Je x variant, jak to řešit. Já mám v této chvíli vybraného juniora.
Znal jste Janu Machálkovou, současnou šéfku kabinetu, která byla od listopadu do ledna vaší poradkyní, ještě před jejím nástupem na ministerstvo?
Neznal, přišla z výběrového řízení Věcí veřejných, potřeboval jsem poradce na PR a personalistiku.
Podal jste trestní oznámení, Týden.cz o víkendu napsal, že ho podala i Jana Machálková. Chystáte ještě nějaké kroky či opatření související s úniky informací z ministerstva?
Když se člověk v novinách dočítá, že se někdo dostal k důvěrným informacím o zaměstnancích, tak je potřeba se těch lidí zastat a nepřipustit to. A ačkoli mám výhrady k x článkům, tak jsem nepodal na novináře trestní oznámení za pomluvu, protože mám tezi, že já jsem ten, kdo má být propíraný zleva zprava a novinář na to má právo. Takže nic dalšího neplánuji. A jestli kolegyně Machálková má pocit, že se jí někdo dostával do soukromé pošty, je na místě trestní oznámení podat.
Víte, odkud vítr vane, kdo informace vynesl?
Souvisí to nepochybně s některými mými kroky, ale já si nenechám rozmělnit svou energii. Mám tu své úkoly a pojedu dál.
Jak to bude s odměnami letos?
Nevím, jestli v roce 2011 rozdám jedinou korunu odměn, protože posledního půl roku 2010 nebyla nastavená pravidla na udělování odměn, nadřízený je dával intuitivně. Na rok 2011 máme ale nastavené KPI (klíčové ukazatele výkonu, pozn. red.). Moji náměstci mají klíčové úkoly, které jsou na hranici zvládnutí. Nejsou to úkoly, které zvládnete, když budete pracovat na 100 procent, zvládnete je, když budete pracovat na 120 procent. A za to mají být mimořádné odměny, tak to bylo i ve firmě, kde jsem pracoval.
Jak bude konkrétně vypadat další zeštíhlování?
Na ministerstvu je strašně moc úředníků průměrně zaplacených, což je problém všech ministerstev, nejen školství. Tady ale stačí mít o třetinu méně zaměstnanců, kteří budou o polovinu lépe placení. Něco ušetříme a něco investujeme do jejich platů, protože dobře zaplacený úředník je tím nejlepším úředníkem, tím zamezíme korupci. Ale nemusíme jít až ke korupci, stačí, když se tu přestanou dělat nesmyslné projekty.
Přečetl jsem si třeba o projektu za milion, který schválil můj předchůdce, kdy se na základních školách zjišťovalo u deváťáků, jak se jim líbí ve škole. Deváťákům se na školách nelíbí, to byl závěr výzkumu za jeden milion. Problém také je, že tu nemáme dvanáct let schválený zákon o státní správě a úředníci nemají definitivu (jistotu zaměstnání až do důchodu, pozn. red.).
Říkáte, že dvanáct let nemáme zákon o státní správě, Věci veřejné jsou vládní strana, nabízí se otázka, co s tím budete dělat?
Bojovat, aby ten zákon byl konečně schválený. Ale první krok je audit, je potřeba úředníky pročistit, mít jen ty nejlepší a těm dát definitivu, těm dát benefity. Teď tu ale mám průměrně zaplacenou velkou armádu byrokratů. Měl jsem za úkol seškrtat deset procent zaměstnanců, seškrtal jsem osmnáct a půjdu mnohem dál. Vyberu ty nejschopnější lidi a těm zaplatím, a pak už možná nebude vadit, že někomu dávám kvartální odměny za výbornou práci.
Co tedy konkrétně plánujete?
Osmnáct procent, to bylo teprve první nadechnutí. Prvního března přijde další nadechnutí.
Které se bude týkat čeho?
Zasáhne nepochybně i manažerskou strukturu a půjde směrem dolů. Čtyři sta úředníků, to je pro mne děsivé číslo. Další zeštíhlování čeká tzv. malá ministerstva (OPŘO, Ostatní přímo řízené organizace, kam spadá Ústav pro informace ve vzdělávání, Česká školní inspekce či Cermat, který připravuje státní maturity). Ze sedmnácti zbudou slučováním tři.
A na malých ministerstvech přijde o práci kolik lidí?
Tady je dalších čtyři sta úředníků a dokážu si představit, že zbude šedesát, sedmdesát lidí. Nejde mi ale prioritně o úsporu za platy, tyto organizace jsou totiž smrtící především pro základní školy. Ředitelům chodí týdne pět různých statistik z pěti různých OPŘO.
Máte na mysli dotazníky?
Ano. Řekněte nám, kolik máte žáků ve třetí třídě. A přijde mu to od třech organizací. Dneska jsou ředitelé z osmdesáti procent byrokraté, kteří se nevěnují učitelům a vzdělávací činnosti, ale vyplňují lejstra. A úplně absurdní na tom je, že když ministr chce ty statistiky použít, tak mi to nikdo není schopen dát. Je to byrokracie k ničemu, papíry prokazují svou činnost. To půjde pryč.
Jakou známku byste si jako ministr dal?
Dal bych si dvě až dvě minus. Myslím si, že směr je správný, pojmenoval jsem ho v programu Věcí veřejných a většinu jsem prosadil do programového prohlášení vlády, zejména co se týká regionálního školství. Dvě minus je kvůli mé neschopnosti či neobratnosti některé věci přesně pojmenovat a nedávat možnost výkladu a spekulace. Na druhou stranu to, že vychází polemické články, je vlastně dobré. Představte si, že bych se o něco pokoušel a ta odezva byla mrtvá. V té chvíli bych strašně znejistěl. Já nikoho nezajímám? Jim je to jedno, co dělám? To by bylo horší.
