Přestože Severoatlantická aliance tyto souvislosti mnohokrát odmítla, řada zemí žádala o vyšetření takzvaného Balkánského syndromu. Evropská komise proto ustavila skupinu nezávislých expertů k analýze celého problému.
Ti zkoumali vlastnosti a použití uranu a ochuzeného uranu, účinky záření na člověka i možnost ozáření prostřednictvím kontaminovaného životního prostředí. Shodli se však, že záření z ochuzeného uranu v dávkách, jimž mohli být vojáci v Kosovu vystaveni, nemohlo zjistitelně poškodit lidské zdraví. Nepotvrdili ani riziko onemocnění leukemií při práci s uranovou municí.
Skupina zjišťovala i možnost kontaminace prostřednictvím potravy, vody nebo znečištěného životního prostředí. Scénáře počítaly s hromaděním ochuzeného uranu ve vegetaci, ve vodě, v potravě a v půdě, vědci ale dospěli k názoru, že množství takto přijatého záření by bylo velmi nízké.
Nepotvrdily se ani dohady, že by prostředí intoxikované dalšími chemikáliemi mohlo násobit účinky záření a způsobovat nádorová onemocnění. Jeden ze závěrů doporučuje spíše sledovat životní prostředí než účinky na osobách.
Podle zkoumání expertní skupiny není třeba zpřísňovat podmínky používání ochuzeného uranu, obsažené v základních bezpečnostních standardech na ochranu dělníků a veřejnosti před nebezpečím ionizujícího záření, ani není nutné ochuzený uran z ustanovení těchto standardů vyjmout.
NATO potvrdilo, že v Kosovu vypálilo na 31 000 nábojů, které obsahovaly po zhruba 300 gramech ochuzeného uranu. Ten se přidával do plášťů, aby zvýšil průraznost munice.
Podobné obavy z negativních účinků ochuzeného uranu na lidské zdraví se objevují už delší dobu i po válce v Perském zálivu. Tam však na rozdíl od Kosova (12 tun munice) spadlo na 300 tun munice s ochuzeným uranem.
Irák tvrdí, že právě spojenecké bombardování způsobuje obrovský nárůst nádorových onemocnění malých dětí.
