Politická etika však říká něco jiného. Každá firma, a kolos, jakým je Nová huť, obzvlášť, by se měla prodávat tomu, kdo nabídne nejvíc. Jedině tak se ubráníme korupci. Ale kabinet se vymlouvá. Nová huť je na tom prý špatně, možná už brzy zbankrotuje. Není čas hledat nějakého lepšího kupce.
Proti náramnému spěchu je jiný argument: Nová huť se potácí už léta. Proto není důvod o ní narychlo rozhodovat právě teď, před volbami. Ministři však rozhodli: Ostravsku pomohou. Snad právě proto, že se blíží volby, vidíme politiky, kteří namísto pečlivého výběru kupce vaří ve vysokých pecích drahý předvolební guláš. Nebojte se, vaše firma nezkrachuje, říkají hutníkům. Zčásti ji oddlužíme a bude prodána firmě ISPAT.
Neměli by spíš zodpovědět, proč se privatizace dlouho oddalovala a spěchá až teď? Není to skoro škoda? Na poslední chvíli se totiž zbavujeme podniku, který možná vstoupí do dějin ekonomie! Nová huť je nefalšovanou raritou. I skříňka na šatně je tu zadlužená mnoha miliony, společnost se od revoluce dostala do zisku jen jednou a přitom, světe, vůbec se nediv, vyplácí vysoce nadprůměrné mzdy. Horší příklad hospodaření bychom našli jen stěží.
Proto se na vládní raketovou privatizaci oceláren zkusme podívat optimisticky. Rychle prodané hutě už nemohou státní pokladně vyrábět další dluhy. To je jediný důvod, proč prodávat s takovým spěchem. Ale proč se neprodalo už dávno? Kabinet naplánoval dobu jednání se strategickým investorem, jak nejlépe mohl. Těsně před volbami rozhodne o prodeji, a tedy i o nové naději pro celý Moravskoslezský kraj.
Co udělá s hutěmi nový majitel? Řekne zaměstnancům pravdu: krachující firma nemůže mít nadprůměrné platy. Jsou jen tři možnosti: snížit mzdy, propustit přebytečné zaměstnance, nebo zavřít celou firmu. Ale to už bude po volbách.
