Potrestaní soudci měli být rovnou odejiti z justičních paláců, nedělali, co dělat měli! I tak bychom mohli být přísní my, nespokojení klienti a plátci dýchavičné slepé bohyně.
Kární soudci ovšem žalovaným přiznali polehčující okolnost: pracovali v kritických podmínkách.
V jejich kraji opravdu chybějí desítky soudců. Propusť ze zbývajících každého, kdo si pracovní přetížení neumí dobře zorganizovat, a kritická situace se stane ještě kritičtější... Před kárnými senáty se budou zpovídat další soudci.
Soudci soudců budou znovu opakovat "chybili, ale za chyby vlastně nemohou"? Měřeno požadavky civilizovaného státu, liknavé soudy jsou zlo. Listina práv zaručuje každému člověku "projednání věci bez zbytečných průtahů".
Že trest musí spáchaný zločin následovat rychle, ví ostatně kdokoli i bez právního vzdělání. Třeba majitel psa.
Na lavici obžalovaných měl proto v největším kárném procesu sedět vedle ústeckých soudců i stát.
Jako "spolupachatel".
Ústy politiků všech stranických dresů léta slibuje občanům, že vrátí spravedlnost do jejich služeb. Reforma práva se vleče. Chybějí peníze na počítačové vybavení soudních budov a kanceláří. To vše se nedá obhájit ani pochopit.
Stejně tak se nedá obhájit ani pochopit, proč stát a ministerstvo nedokážou zajistit dostatečný počet soudců.
Vždyť je to povolání úctyhodné a velmi dobře placené.
Kární soudci pak stěží budou moci vynášet nad liknavými taláry verdikty jako chytrá horákyně: zločin se stal, ale pachatel je v tom skoro nevinně.
