I v pondělí skálopevně tvrdil: "bourala osoba mně blízká, proti které nebudu vypovídat", a dával najevo, že bude těžké mu dokázat opak. Kdo jiný ví lépe, co říkat do protokolu? Mimochodem, díky za návod, pane vedoucí...
Michael Čaš se zřejmě rozhodl, že o místo na pěkném stupínku policejního žebříčku bude bojovat do posledního dechu. Ani tato cesta jej však zřejmě nepřivede k cíli.
Lidé, které naboural, nemají pochyb o jeho opilecké jízdě, což by znamenalo, že pan Čaš je bývalým policistou.
Je smutné, ale zároveň ukázkové, že tento případ se stal jen pár dní poté, co sám policejní prezident ukázal, jak málo si váží všech slušných řidičů. Tedy těch, kteří konečně pochopili, že se musíme na silnicích přestat chovat jako banda vrahů.
To, jak se Vladislav Husák ke své anabázi postavil, je velmi nešťastné pro všechny budoucí případy. Když jezdí policejní prezident 190 v hodině, proč by neměl krajský ředitel jezdit taky tak - aspoň na území "svého" kraje? Kdyby se na to náhodou přišlo, tak jej bude tři měsíce vozit služební řidič.
A co "obyčejný" policista? Proč si nedat pivečko. Kdyby něco, kluci "od nás z dopravky" jsou přece kámoši. Služební průkaz je tak krásný, těžký a velký... Komu by nedodal sebevědomí.
V minulých dnech jsem projel celou zemí tam a zpět. Devadesát devět procent řidičů pochopilo. Na dálnici se jezdí 130 a předjíždějí tam už jen cizinci. Ano, je to hlavně kvůli tvrdým postihům, které nám všem hrozí.
Víme, že nás žádný služební průkaz v kapse neochrání. Máme jistotu, že ten, kdo nás zastaví, nebude náš kámoš, se kterým jsme chodili na policejní akademii.
Právě v takových případech, jaký teď řeší dopraváci ve Frýdku-Místku, by měl policejní prezident říci něco silného. Bohužel, právě z úst prezidenta Husáka by to znělo docela humorně.
Policejní prezident měl odevzdat místo řidičského průkazu svou funkci. On sám se stal špatným příkladem nejen, jak řídit, ale jak se vyrovnat s tím, že ho někdo chytil na hruškách.
