Bylo to jako závod, boj o čas. A podle všeho daleko předběhl původní plány. Nejúdernější rychlá obrněná jednotka světa pronikala iráckou pouští jako nůž máslem.
"Jedeme osvobodit tuto zemi," řekl s přesvědčením velitel kavalérie. Tanky M1A1 Abrams s výhrůžně zvednutými "killing machines" 120ti milimetrovými děly a dlouhými radiovými anténami, celé v pískové kamufláži, vířily oranžový až červený prach irácké pouště.
V některých okamžicích rychlostí i 70 km v hodině. Kolem bojové formace ve výšce 30 až 50ti metrů kroužily jako zlověstní létající ježci lehké a rychlé vrtulníky Kiowa.
Ty měly za úkol zajišťovat kolonu ze vzduchu a propátrávat terén vpředu před obrněnci.
Občas tento bizarní konvoj míjel kočovné beduíny se stády ovcí a koz. Muži zahalení v tradičních oděv jen nevěřícně otáčeli hlavami, co se to děje.
Hned za tanky se stejnou rychlostí uháněly obrněné vozy Bradley. Pak první zásobovací jednotky, včetně cisteren s pohonnými hmotami.
Teprve za tímto předvojem jel na Bagdád "zbytek" 3. americké obrněné divize. Její jádro tvoří na dvě stě těžkých tanků M1A1 Abrams "bojových cadillaků", jak jim říkají vojáci, ničivé samohybné houfnice s děly kalibru 155 milimetrů a dalších téměř dva tisíce podpůrných vozidel.
Strašná vojenská síla. A vojáci si jí byli vědomi. "Jestli narazíme na nepřítele," zabijeme ho, řekl jeden z důstojníků.
Už v osm hodin ráno našeho času měla kavalerie za sebou 12 hodin takřka nepřetržité jízdy pouští. Před sebou další stovky kilometrů a desítky hodin beze spánku.
Jednotka zastavovala minimálně. Prakticky jen tehdy, když obrněnci doplňovali palivo.
O tom, jak promyšlená akce to byla, svědčí malý příklad. Všechny obrněné vozy i vrtulníky tankují naprosto stejný druh benzinu. Nejdelší zastdávku nezpůsobil nepřítel, ale písek - obrněnci museli vyměnit vzduchové filtry.
Nad ránem a kolem poledne narazila obrněná kavalérie na odpor. Musela zbrzdit a zastavit. Zlikvidovala několik zastaralých iráckých tanků a asi šest transportérů.
Když jednotka vyrážela ve čtvrtek večer z Kuvajtu, nikdo nemohl najisto předpovědět, jaký průběh bude operace mít. Byly obavy zejména z jejího začátku.
Kavalérie nejprve v prostoru kuvajtských hranic jela velmi opatrně v koloně. Jedno vozidlo za druhým s patřičnými odstupy.
To kdyby na cestě ležela minová pole. Vojáci uvnitř tanku se instinktivně nadlehčovali a modlili se. Aby ženisté vpředu udělali svou práci dobře a jejich řidič měl šťastnou ruku.
Úplně vpředu cestu rozrážely a zajišťovaly ženijní tanky s obrovskými odminovávacími válci.
Až po několika desítkách kilometrů se obrněná kavalérie rozvinula do široké bojové formace. Pak pořádně šlápla na plyn a likvidovala vše, co jí stálo v cestě.
