OBRAZEM: Tisíce lidí daly ve Srebrenici poslední sbohem blízkým

Byl to nejhorší masakr v Evropě od druhé světové války. Srbové v roce 1995 zavraždili v bosenské Serebrenici až osm tisíc mužů a chlapců. Dnes, po čtrnácti letech, se do města sjely desetitisíce lidí. Chtěli si tragédii připomenout a pohřbít 534 obětí vyzvednutých nedávno z masových hrobů.

Tisíce lidí od rána procházely mezi řadami rakví. Příbuzní mrtvých chtěli říct sbohem svým blízkým ještě před tím, než je uložili k poslednímu odpočinku vedle dalších 3 297 hrobů na pamětním hřbitově v Potočari.

Každý rok v Bosně nacházejí další a další těla v masových hrobech. Odborníci je identifikují podle DNA. Pak se pohřbívá. Masakr ve Srebrenici byl nejhorší kapitolou balkánských válek z poloviny 90. let minulého století.

Srebrenica byla za války v roce 1993 jako muslimská enkláva na srbském území vyhlášena jednou z takzvaných bezpečných zón OSN. Hlídaly ji nizozemské jednotky, které ale nedokázaly vzdorovat srbským vojákům.

Ti začali Srebrenici ostřelovat 6. července 1995. O pět dní později město obsadily jednotky pod velením tehdejšího vrchního velitele bosenskosrbské armády Ratka Mladiče.

Ženy, děti a starce Srbové oddělili, ale na osm tisíc srebrenických mužů ve věku zhruba od 15 až 75 let pod záminkou, že hledají válečné zločince, povraždili a jejich těla svezli do masových hrobů. Byla to genocida, rozhodl v roce 2007 mezinárodní soudní dvůr. Zároveň ale konstatoval, že za etnickou čistku nenese přímou zodpovědnost Bělehrad.

Potrestejme viníky, jinak nebude smíření

Srbský premiér Mirko Cvetkovič v souvislosti s dnešním smutným výročím prohlásil, že podmínkou pro usmíření v oblasti bývalé Jugoslávie je potrestání těch, kteří nesou za srebrenický masakr odpovědnost.

"Odsouzení těchto zločinců je jednou z hlavních podmínek usmíření a obnovení trvalého míru v tomto regionu," zdůraznil v prohlášení, které bylo zveřejněno v Bělehradu.

Ratko Mladič spravedlnosti pořád uniká. Další předpokládaný hlavní viník, tehdejší předák bosenských Srbů Radovan Karadžič, je už naopak v Haagu. Srbští policisté ho chytili loni v létě v Bělehradu. Léta žil s falešnou identitou, vydával se za léčitele a tvář skrýval za hustým plnovousem. Teď čeká v cele tribunálu pro bývalou Jugoslávii na zahájení procesu.

Srebrenická genocida

Srebrenica leží na východě Bosny. Před válkou měla kolem pětatřiceti tisíc obyvatel, ze tří čtvrtin muslimských Bosňáků. V roce 1993 se stala bezpečnou zónou OSN, což mělo znamenat, že zdejším muslimům nehrozí žádné nebezpečí. V zóně o rozloze asi 150 čtverečních kilometrů postupně žilo až 45 tisíc muslimů, z poloviny uprchlíků z okolních oblastí.

První informace o genocidě na veřejnost pronikly 16. července 1995, rozsah masakru ale vycházel najevo jen pomalu. Srbové navíc tehdy v létě vykopali těla obětí z původních hrobů a převezli je jinam, aby zakryli stopy.

Jako první přijala politickou odpovědnost nizozemská vláda Wima Koka. Ta iniciovala vytvoření expertní zprávy, z níž v roce 2002 vyplynulo, že za masakr nesl odpovědnost jak Haag, tak OSN. Nizozemsko, jehož nedostatečně vyzbrojení vojáci jednotek OSN měli zónu chránit, k masakru přispělo tím, že situaci podcenilo.

Vláda bosenské Republiky srbské se poprvé k masakru přiznala až v červnu 2004, kabinet Srbska a Černé Hory podobný krok učinil až o rok později, krátce po odvysílání záběrů, na nichž srbské polovojenské jednotky zabíjejí srebrenické muže. Před haagským tribunálem bylo v souvislosti se Srebrenicí obžalováno asi dvacet lidí.