OBRAZEM: Před devadesáti lety padl k zemi mariánský sloup

Třetí listopadový den roku 1918 byl stržen mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Už devadesát let tak náměstí chybí jedna z jeho nejcennějších památek a dominant. Podívejte se, jak barokní dílo Jana Jiřího Bendla vypadalo.

Pomník věnoval městu císař Ferdinand III. na paměť uhájení Prahy před Švédy, ukončení třicetileté války a k oslavě Panny Marie. Byl vztyčen v roce 1650. Téměř čtrnáctimetrový sloup nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. V rozích několikastupňového podstavce byly čtyři sochy andělů.

Symbol poroby, či památka?
Sloup je pro někoho symbolem vlády Habsburků, útlaku náboženství a nesvobody, pro jiného připomínkou úspěšné obrany Prahy před Švédy v roce 1648 nebo jen objektem, který na náměstí historicky patří.

"S mariánským sloupem počítal i sochař Šaloun, tvůrce Husova pomníku," vysvětlil, proč by se měl pomník na náměstí vrátit, historik architektury Zdeněk Lukeš. Proto je také Husův pomník nízký a placatý, vytvářel protiklad k vysokému a štíhlému sloupu. Spolu tu stály jen tři roky, pak byl sloup v prvních dnech nové republiky stržen.

Stržení jako happening
3. listopadu 1918 se uskutečnil na Bílé hoře tábor lidu k připomenutí výročí bělohorské bitvy, připadající na 8. listopad. Při návratu demonstrantů ze shromáždění sloup strhli především Žižkované za pomoci tamních hasičů.

"Jedni údajně tahali za lano, druzí je s holemi v rukou jistili před hněvem zejména staroměstských, kteří šli sloup bránit," popsal událost sochař Jan Bradna ze Společnosti pro obnovu mariánského sloupu. Nešlo tak o spontánní výbuch lidového hněvu, ale o načasovanou akci, jakýsi happening bohémy kolem Franty Sauera, spisovatele a přítele Jaroslava Haška.

Hned poté vzniká společnost pro obnovu sloupu, která usilovala o jeho návrat, pořádala sbírky, výstavy, ale k obnově nedošlo. Společnost svou činnost znovu zahájila po roce 1989.

Město je proti znovuvztyčení sloupu
S obnovou nesouhlasí někteří památkáři. Poukazují i na to, že rekonstrukce ze zbylých fragmentů je těžko možná, a replika je tedy sporná. "Jsme proti znovuvztyčení," řekl šéf magistrátních památkářů Jan Kněžínek.

Proti umístění repliky sloupu je i pražská ČSSD. "Je sice pravda, že původní mariánský sloup byl historickou památkou, ale její rekonstrukci znemožňuje chybějící dokumentace," uvedl místopředseda klubu pražských zastupitelů za ČSSD Miroslav Poche. "Na Staroměstském náměstí by nakonec nestála ani přesná replika, ale pouze napodobenina," dodal.

Naopak zastánci v soše vidí zničené kulturní dědictví. O návratu by se mohlo rozhodnout v rámci budoucí soutěže na dostavbu Staroměstské radnice, kterou plánuje magistrát vyhlásit do dvou let. "Současný stav náměstí je dlouhodobě neudržitelné provizorium," potvrdil Jiří Kotalík, předseda komise, která by měla připravit podklady pro vyhlášení soutěže.

Na kopii sloupu se už léta pracuje

Už déle než deset let pracuje sochař Petr Váňa na zakázce, kterou mu určitě mnozí kolegové závidí. Přesto nemá jistotu, že až bude jeho dílo hotové, bude stát na místě, pro které ho vytváří. Tedy uprostřed Staroměstského náměstí.

Petr Váňa už jedenáct let tesá z kamenů z celého světa kopii mariánského sloupu, který byl stržen přesně před devadesáti lety. "Děláme to v naději, že sloup na náměstí stát bude," vysvětlil sochař Váňa.
Dílo má podle něho i hlubší symboliku. Na rozdíl od originálu, který byl z kamene z Čech, kopie vzniká z kamene přivezeného z celého světa, kromě Čech i z Itálie či Indie.
O návrat pomníku usilují členové Společnosti pro obnovu mariánského sloupu od roku 1990. Už v roce 1993 zasadili do dlažby základní kámen a před pěti lety představili dokončenou sochu Panny Marie.
"Kromě kopie sochy Panny Marie, která stojí u Týnského chrámu, je hotový také sloup a kamenné stupně, které k němu povedou," řekl místopředseda Společnosti pro obnovu mariánského sloupu Karel Kavička.