Privátní vlastnictví se tak dostane na roveň státního, což je vskutku velký odklon od komunistické ideologie. Ale zároveň jde jen o uznání současné čínské reality, kdy soukromý sektor vytváří dvě třetiny hrubého domácího produktu.
Poslanci tleskají. Hovořil prezident Chu Ťin-tchao.
Samotné právo na soukromý majetek je v Číně v plenkách, poslanci ho zakotvili ústavním dodatkem teprve v roce 2004. Vysocí čínští představitelé přitom moc dobře vědí, že je podobná legislativa potřeba - většina z nich totiž sama nějakým majetkem disponuje.
Jako v Sovětském svazu
Všečínské shromáždění lidových zástupců, nejvyšší legislativní orgán v zemi, má na tři tisícovky členů. Ti jsou voleni shromážděními nižších úrovní vždy na pět let.
Odpočinek v poslaneckých lavicích.
Oproti dřívějším dobám, kdy parlament plnil hlavně symbolickou funkci, má dnes přece jen konkrétnější úkoly. Je jakýmsi fórem, kde si jednotlivé stranické frakce vyměňují stanoviska.
Šálky musejí být přesně v zákrytu.
Poslanci se scházejí jednou za rok - podobně jako tomu bývalo v Sovětském svazu. V Pekingu na dva týdny usednou do lavic, schválí předložené návrhy a zase jedou.
Střežená budova všelidového shromáždění.
Členství v komunistické straně je samozřejmostí, i když určitá část křesel je vyhrazena i pro nestraníky (například technické odborníky). Ti ale rozhodně nefungují jako regulérní opozice.
Rudo jako obvykle.
Výroční schůze bývá provázena čilým zájmem médií. Vysocí čínští představitelé totiž během ní pořádají tiskové konference, což je pro zahraniční reportéry opravdu vzácná příležitost. V čase mezi výročními schůzemi se o legislativu stará stálý výbor sestávající ze 150 členů.
