"Ztratili jsme velmi důležitý symbol našeho národa a kulturního dědictví," řekla Washington Post sedmnáctiletá Irván Assi. Básník, který zveřejnil víc než třicet svazků poezie a osm románů, zemřel ve věku 67 let po operaci srdce v americkém Houstonu.
Pohřeb v Ramalláhu se odehrál se všemi náležitými poctami. Osm palestinských vojáků neslo rakev, před nimi pochodovala kapela a čestná stráž a procesí uzavíral šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. "Byl to vzácný muž, který znal Palestinu ve všech jejich podobách," pronesl na adresu básníka.
Pero místo meče
Darvišovi vynesla popularitu nevšední schopnost vystihnout pocity vyplývající z palestinského údělu. "Jeho poezie hovoří o utrpení palestinského lidu způsobeném izraelskou okupací. Když čtete jeho verše, cítíte, že se vás někde hluboko dovnitř dotýkají a pomáhají vám bojovat za nezávislost," říká Dib Abdul Gafúr, jeden z tisíců lidí, kteří přišli na pohřeb.
Národní básník přitom nebyl žádný militant a věřil v možnost míru. "Snažím se dávat lidskou podobu i nepřátelům. První učitel, který mě učil hebrejsky, byl Žid. První lásku jsem prožil s židovskou dívkou. A první soudkyně, která mne poslala do vězení, byla Židovka. Nedívám se proto na Židy jako na anděle nebo ďábly, ale jako na lidské bytosti," napsal.
Jednou se zmínil o "boji", který nenásilnými prostředky vede s židovským básníkem Jehudou Amichajem. "Jeho poezie je pro mne výzva, protože píšeme o stejných místech. On chce použít krajinu a dějiny ke svému účelu, který se zakládá na zničení mé identity. Takže spolu soutěžíme: kdo vlastní jazyk této země? Kdo ji více miluje? Kdo ji lépe napíše?"
Darviš se za svého života aktivně angažoval v politice. Býval členem Organizace za osvobození Palestiny a v posledních měsících kritizoval vnitřní půtky mezi Hamasem, který ovládá pásmo Gazy, a Fatahem, jenž spravuje Západní břeh Jordánu. "Probudili jsme se z kómatu a vidíme, jak jednobarevná vlajka (Hamasu) ničí čtyřbarevnou vlajku Palestiny," říkal.
Pohřbu se vedle palestinských předáků zúčastnilo i několik levicových poslanců izraelského Knessetu. Na místě byl také někdejší francouzský ministr zahraničí Dominique de Villepin. "Ukazoval nám tvář naděje. Stal se hlasem utrpení, ztracené země, těch, kteří čekají na mír a usmíření," vzpomněl na svého přítele.
Na cestě do izraelských čítanek?
Po obřadu, který provázela přísná bezpečnostní opatření, se procesí vydalo ulicemi města na několikakilometrovou pouť. Darviš byl pohřben na okraji Ramalláhu, na kopci, ze kterého je výhled na Jeruzalém.
Začíná tím jeho "druhý život". Vzpomínat na něj budou nejen Palestinci, kteří si nahrávají jeho zhudebněné básně jako zvonění do mobilních telefonů, ale možná i izraelští školáci. Už před osmi lety navrhl tehdejší ministr školství Jossi Sarid, aby byly některé z Darvišových básní zařazeny do středoškolských osnov. Premiér Ehud Barak to ale odmítl. Básníkova smrt přivedla debatu znovu na začátek.
