Představení mělo podle pozorovatelů snížit napětí mezi USA a Severní Koreou, kterou Američané podezírají z vývoje jaderných zbraní. Do svého vyjednávacího arzenálu nyní USA nově zařadily to, co média překřtila na "dvořákovskou diplomacii".
Filharmonici sami se bránili spekulacím, že do zasněženého Pchjongjangu přijeli pomoci rozmrazit vztahy mezi USA a KLDR, které jsou od korejské války na bodu mrazu. "Jsem hudebník, ne politik. Ale hudba vždy byla prostorem, kde se lidé setkávali. Je neutrální a emocionální," řekl dirigent orchestru Lorin Maazel.
Ženy v tradičním korejském oděvu, známém jako hanbok, které procházely chodbami Velkého divadla, podtrhly mimořádnost celé akce.
Prostorami divadla zazněla jak severokorejská, tak americká hymna. Těžiště koncertu stálo na Američanovi v Paříži od George Gershwina a na Novosvětské symfonii Antonína Dvořáka. Jako přídavek hudebníci zahráli korejskou lidovou píseň Arirang.
Filharmonikům tleskali i vysocí představitelé komunistické strany, samotného vůdce KLDR Kim Čong-Ila ale objektivy nezachytily. Snad i proto státní zpravodajská agentura KCNA připomněla lidem, že kromě zahraniční hudby mají oceňovat i hodnotu umění domácí provenience, například symfonie "Vůdce je vždy s námi".
Život v ulicích a městech nejizolovanější diktatury světa ale běžel dál. Korejci odklízeli roztátý sníh z autobusových zastávek a pak se jeli poklonit soše Kim Ir-Sena.
"Severní Korea potřebuje izolaci, aby mohla kontrolovat své obyvatelstvo. Režim nelze zastrašit nebo rozbít jednou takovou návštěvou. Ale stovky a tisíce událostí, jako je tato, ke změnám v KLDR hodně přispějí," zhodnotil politický význam návštěvy orchestru odborník na Severní Koreu Andrej Lankov.
