Otazník ale podle historika Jiřího Kotáska z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy visí nad tím, zda se tento zvyk udrží i v budoucnosti, kdy se budou prezidenti častěji střídat a kdy zřejmě už nebudou v čele státu takové osobnosti, jakou je Václav Havel.
Tradice vyvěšování obrazu panovníka sahá do druhé poloviny minulého století, když byla zavedena povinná osmiletá školní docházka v roce 1869, vysvětlil dnes Kotásek. "Tímto způsobem se vzdávala úcta panovníkovi. Byla to velmi silná tradice, která dokonce ovlivnila první republiku, kdy se ve školách jakousi náhražkou mocnáře daného Bohem stal prezident Masaryk. Tradicí to přešlo i na poválečnou epochu, komunistickou éru a až dodneška," popsal Kotásek.
Obraz státníka na veřejných místech se stal v českých zemích takovou samozřejmostí, že ani kancelář současného prezidenta republiky neví, zda je portrét hlavy státu povinným vybavením škol a úřadů. Na zdech často visí ještě fotografie Václava Havla pořízená těsně po revoluci v roce 1989, v lepším případě pak obraz Havla starý šest let, z doby, kdy se dělila federace.
Ještě tři roky po roce 1989 musel být portrét prezidenta v soudních síních, což podle mluvčího ministerstva spravedlnosti upravovala instrukce o důstojnosti soudního jednání. "Před sedmi lety ale zůstal povinný pouze státní znak v soudní síni. Pokud by obraz prezidenta ještě někde visel, je to skutečně jen zvykové," upřesnil mluvčí ministerstva Vladimír Voráček.
V ostatních evropských státech nebývá zvykem vyvěšovat obrazy jejich panovníků. Výjimkou jsou jen některé země, které byly dříve součástí rakousko-uherské monarchie. V Rakousku je dokonce povinnost mít obraz hlavy státu na viditelném místě třídy. Na Slovensku by sice měly být třídy a úřady bez obrazu prezidenta už rok, protože po odchodu Michala Kováče z prezidentské funkce ještě nebyl zvolen jeho nástupce, někde však Kováčův portrét se zdi nesundali.
Také ve francouzských školách zdobí zdi tříd obraz Jacquese Chiraka. V Polsku se tato tradice přerušila v 70.letech, zatímco v mnohých ruských školách se tento zvyk udržel. Ve Velké Británii či v USA tuto tradici nemají.
Tradice vyvěšování obrazu panovníka sahá do druhé poloviny minulého století, když byla zavedena povinná osmiletá školní docházka v roce 1869, vysvětlil dnes Kotásek. "Tímto způsobem se vzdávala úcta panovníkovi. Byla to velmi silná tradice, která dokonce ovlivnila první republiku, kdy se ve školách jakousi náhražkou mocnáře daného Bohem stal prezident Masaryk. Tradicí to přešlo i na poválečnou epochu, komunistickou éru a až dodneška," popsal Kotásek.
Obraz státníka na veřejných místech se stal v českých zemích takovou samozřejmostí, že ani kancelář současného prezidenta republiky neví, zda je portrét hlavy státu povinným vybavením škol a úřadů. Na zdech často visí ještě fotografie Václava Havla pořízená těsně po revoluci v roce 1989, v lepším případě pak obraz Havla starý šest let, z doby, kdy se dělila federace.
Ještě tři roky po roce 1989 musel být portrét prezidenta v soudních síních, což podle mluvčího ministerstva spravedlnosti upravovala instrukce o důstojnosti soudního jednání. "Před sedmi lety ale zůstal povinný pouze státní znak v soudní síni. Pokud by obraz prezidenta ještě někde visel, je to skutečně jen zvykové," upřesnil mluvčí ministerstva Vladimír Voráček.
V ostatních evropských státech nebývá zvykem vyvěšovat obrazy jejich panovníků. Výjimkou jsou jen některé země, které byly dříve součástí rakousko-uherské monarchie. V Rakousku je dokonce povinnost mít obraz hlavy státu na viditelném místě třídy. Na Slovensku by sice měly být třídy a úřady bez obrazu prezidenta už rok, protože po odchodu Michala Kováče z prezidentské funkce ještě nebyl zvolen jeho nástupce, někde však Kováčův portrét se zdi nesundali.
Také ve francouzských školách zdobí zdi tříd obraz Jacquese Chiraka. V Polsku se tato tradice přerušila v 70.letech, zatímco v mnohých ruských školách se tento zvyk udržel. Ve Velké Británii či v USA tuto tradici nemají.
