Až do poslední chvíle se zdálo, že se do jednací síně dostanou novináři a veřejnost, ale ne kamery, fotoaparáty a diktafony. Jediným obrazovým svědectvím ze soudní síně by se tak staly kresby Šárky Češkové.
Pětatřicetiletá absolventka střední umělecké školy z Jablonce maluje kromě krajinek a alegorií také portréty. TV Prima si ji najala, aby svou tužkou zachytila to, co se děje v místnosti, kde pětice Romů čelí obžalobě z pokusu o vraždu a z těžkého ublížení na zdraví.
"Nechtěla jsem udělat jen obyčejné portréty. Říkala jsem si, že se pokusím zachytit atmosféru v soudní síni," svěřila se zklamaná Češková.
Obrázky z procesů se objevovaly v tisku především v 19. a ještě i ve 20 století, než je vytlačily fotografie. V Česku se pak kresby, zachycující zločince nebo soudce, staly velkou vzácností, ale například v USA zdaleka nevymizely.
A proč se vlastně v Liberci renesance novinářské soudní kresby nekonala? Mladistvý pachatel a jeho advokátka Klára Samková se nakonec rozhodli, že si při procesu nepřejí veřejnost. A tedy ani malířku Češkovou.
"Představovala jsem si, že nakreslím asi dvacet obrázků na klasické čtvrtky s formátem A4," řekla Češková. "Na googlu jsem si ve středu hledala nějaké kresby ze soudů u nás v republice, ale nic jsem nenašla. Na internetu byly obrázky jen z Ameriky."
Češková uspořádala tři výstavy svých obrazů, maluje je akrylovými barvami.
