Ty dvě věty z úvodu pocházejí z jednoho článku z konce února roku 2000. Ne, nenapsal je žádný vizionář, ale současný český prezident.
Stať se jmenovala Rozlišujme publikum a žánry a najdete ji například v knize Václava Klause Od opoziční smlouvy k tolerančnímu patentu, která vyšla před pěti lety. I tento příklad ukazuje, že Klaus nyní v diskusi o Evropě a Unii nepřichází s ničím převratným, i když to z vášnivých diskusí, které vyvolává, tak vypadá. Dokonce se zdá, že kdyby eurobubák Klaus neexistoval, museli by si jej někteří jeho oponenti vymyslet.
Pokud jde o Evropu, má navíc v jedné věci Klaus pravdu: jeho názory jsou konzistentní a šíří je od počátku devadesátých let. Ať už byl ministrem financí, premiérem, předsedou parlamentu či prezidentem.
Pokud někdo až v souvislosti s euroústavou "objevil", co vlastně prezident o Evropské unii říká, svědčí to pouze o tom, že jeho myšlenky pozorně nesledoval. Stačí si přečíst Klausovy knihy Evropa pohledem politika, pohledem ekonoma (2001) a Evropa Václava Klause (2004) a máte jasno. V článcích a projevech, jež se objevovaly od roku 1993, najdete vše, čím starý kontinent dnes tak ohromuje.
Nebo si už skutečně nikdo nevzpomíná například na jeho spor (tehdy byl premiérem), který se v únoru 1996 (před více než devíti lety!) odehrál v Davosu? Klaus tam ostře a správně kritizoval dotační zemědělskou politiku EU a tehdejší holandský eurokomisař Hans van den Broek mu řekl, že to "není Evropská unie, kdo chce vstoupit do České republiky", ale že je to opačně. Připomíná to dnešní výstřely z Evropského parlamentu na Pražský hrad nebo arogantní (to však na Západě nikoho netrápilo) loňskou poznámku francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka, aby nově vstupující země radši mlčely.
S Václavem Klausem nemusíme v jeho názorech na Unii vůbec souhlasit, ale jejich kritika je objevem dávno objeveného. Připomeňme si jen, že také neustále opakuje, že Česko nemá jinou alternativu než být členem EU. Avšak nelíbí se mu způsob pokračující politické integrace kontinentu – a to je názor zcela legitimní.
Ostatně, lze nějakým rozumným způsobem akceptovat nedávnou německo-francouzskou frašku s uvolněním kritérií Paktu stability, jež předtím právě tyto dvě země nadiktovaly zbytku Evropy? Absolutně ne.
Prezident Klaus využívá slabou a stále k ničemu nevedoucí diskusi o Evropě ke svým účelům, jenže jeho názory jsou stejně relevantní jako pohled jeho protivníků. Pokud to někdo není schopen uznat, tak se Evropská unie skutečně žene do pekelné propasti. Bez Klause, či s Klausem.
