Předtím se vypravil za moře, ale místo informací tam dostal jen několik kulek do břicha. Na 105 let se z něj pak stal nevyřešený policejní pomníček.
Tento víkend však policie vraždu superdetektiva jménem Joe Petrosino rozlouskla. Nebyl za tím columbovský fištrón ani revolver jako dělo ve stylu Drsného Harryho, jen prachobyčejná náhoda. Když o víkendu italští karabiniéři pozatýkali v rámci akce Lavina pětadevadesát mafiánů, zveřejnili, že z odposlechu slyšeli, jak jeden z nich řekl druhému, zřejmě jako by předával rodinnou vizitku: „Strýc mého otce byl první, kdo v Palermu zastřelil policistu. Jmenoval se Joe Petrosino a byl to americký policista.“
Sicilští mafiáni vraždí policejního detektiva Joa Petrosina na dobovém plakátu
A všechno bylo jasné. Teď je však třeba vysvětlení, proč je to ta zpráva, která obíhá svět. Takže: Petrosino byl modla, cosi na způsob popové hvězdy své doby. Na den jeho pohřbu vyhlásili v New Yorku volno. Po jeho smrti o něm natočili tři filmy, stal se hrdinou románů, Playboy o něm před čtyřmi roky otiskl článek dlouhý 30 strojopisných stránek, z něhož se stal televizní seriál. Věnoval se mu History Channel, italská televize o něm vyrobila dva seriály, v New Yorku má náměstí, jeho jméno nese několik institucí, cen a jedna ulice.
To všechno proto, že Joe Petrosino byl policejní Buffalo Bill. Ranař, který se jako první pustil do mafie. Připomíná trochu Sylvestera Stallonea s 25 kily navíc. Také jeho postupy byly velmi podobné.
Koneckonců tím, co ho stálo život, bylo zřejmě pár facek, které lísknul jednomu kmotrovi. Jmenoval se Ignazio Lupo a Petrosino mu nafackoval na newyorské ulici, což se poněkud dotklo mafiánova ega. A tak jen čekal na příležitost.
Naopak Petrosino nečekal nic.
Cesta do Palerma
Byly to ještě idylické časy, kdy se mafie v Americe teprve uchytávala. Doby, kdy šéfové měli přezdívky jako Pazour nebo Vlk. Říkali si Černá ruka stejně jako doma v Itálii a zločin vlastenecky omezovali jen na Italy. Hlavně je vydírali.
Petrosinovi se to nelíbilo. Ale on se líbil policejnímu prezidentovi Theodoru Rooseveltovi, jenž se později vyšvihl z policejního prezidentství na americké.
Podobizna detektiva se o mnoho let později objevila na italské dopisní známce.
Mladý Ital se osvědčil, pak byl šéfem oddělení vražd a nakonec dostal oddělení bojující proti italským mafiím. Zachránil před Černou rukou famózního Enrika Carusa, potom málem zachránil před atentátem i prezidenta McKinleyho. Ten však neposlechl jeho rady, odjel si pro smrt, a tak je po něm dnes aspoň pojmenována nejvyšší hora USA.
Ale ani Petrosino neposlechl ty, kdo mu říkali, aby nejezdil do Palerma. Chtěl tam jet tajně, ale víte, jak to chodí: ještě než byl na místě, psaly už o cestě newyorské noviny. Petrosino šel na mafiánské šéfy oklikou: chtěl na Sicílii získat doklady o jejich tamních zločinech a trestech, aby je mohl nechat vyhostit z Ameriky. Ale vlezl do pasti.
Zfackovaný boss dal rozkaz a pěšáci v Palermu zařídili ostatní. Zbytek už znáte.
Snad ještě jen jedna roztomilá pikanterie v téhle smutné historii. Z vraždy policie podezřívala mafiána jménem Vito Cascioferro. Ten toho využil, kumpánům to potvrzoval, ti ho obdivovali tak, až z něj udělali capo di tutti capi, kmotra, šéfa všech. Jenže přišel Mussolini a zahájil tažení proti mafii.
Proti Donu Vitovi využili jeho chvástání a za vraždu Petrosina mu dali doživotí. Ten po rozsudku řekl: „Protože jste mi nemohli dokázat žádný z početných zločinů, které jsem spáchal, museli jste mě odsoudit za ten jediný, který jsem nespáchal.“
