Ten příběh začal už před téměř třiceti lety a má tři aktéry. Tím prvním je páter Stüper. Na jednom z mála snímků z té doby stojí v bílém plášti na školní besídce. Má plnovous, který začíná pomalu bělat, dobrácký výraz v tváři. Jeho kolega, páter Schneider, je tak o dvacet let mladší, zhruba třicátník. Má tmavé vlasy a i on vypadá na první pohled sympaticky. Třetím aktérem je malý chlapec jménem Miguel. Doslova malý. Štíhlý, s hustou tmavohnědou kšticí a zelenýma očima.
To bylo před sedmadvaceti lety. Nyní je páter Stüper v domově důchodců, postižený stařeckou demencí, páter Schneider, který jej nahradil ve funkci rektora gymnázia, před několika týdny odstoupil a byl uklizen na jiné místo. A Miguel Abrantes Ostrowski je úspěšný německý herec. A ve svých sedmatřiceti letech stále svobodný. Ostatně jako většina jeho spolužáků. Miguel je jednou z obětí zneužívání v církvi. Byť sám o sobě říká, že je takzvaná "soft oběť", tedy něco jako oběť nízké intenzity.
Herec Miguel Abrantes Ostrowski - civilní fotografie
Jste věřící?
To jsem. V Německu je to tak, že pokud se přihlásíte k církvi, platíte jí zvláštní daň. Nyní, v době toho skandálu spousta lidí odchází, a možná i proto, aby nemusela platit. Já zůstávám. I přes to všechno, co se událo.
Jak můžete takové instituci důvěřovat, když jste sám zažil, co se v ní odehrávalo?
Miguel Abrantes OstrowskiNěmecký herec, žije v Düsseldorfu. V letech 1983-1993 studoval na jezuitském gymnáziu v Bonnu - Bad Gotenbergu. 34 jeho spolužáků nyní podává žalobu proti dvěma kněžím, kteří je sexuálně zneužívali. Ostrowski napsal o svých zážitcích z internátní školy, která byla tehdy jen pro chlapce, knížku. Ta vtipnou formou odhaluje poměry v zařízení. Vyšla až v roce 2004, protože ji několik nakladatelství kvůli kapitole o zneužívání dětí kněžími nechtělo vydat. Omluvy ze strany internátu se nedočkal. Hercova internetová stránka: http://www.miguelabrantes.net |
Co jste jako dítě na internátu prožíval?
Pamatuji se, že když mi bylo jedenáct let, řekl vychovatel páter Stüper mně a mému kamarádovi, ať se jdeme osprchovat. Svlékli jsme se a on nás pak fotil nahé. Pak, když jsme měli ve vlasech šampon, nás požádal, abychom s ním šli ven. Za zámkem byl takový park. Něco jako tady za divadlem. Stromy, tráva, cestičky. Tam jsme museli nazí pózovat na kamenech, lézt po stromech a on to všechno fotografoval. Pak ta věc s teploměrem. Pokaždé, když byl někdo nemocný, museli jsme k němu do pokoje. On zamkl dveře a osobně nám měřil teplotu tím, že nám strčil teploměr do zadnice. Vyloženě si ten okamžik užíval. A bylo úplně jedno, jakou nemoc máte. Tahle procedura zůstávala. Někteří k němu museli chodit každý týden i přesto, že byli úplně zdraví.
Herec Miguel Abrantes Ostrowski - v jedné z rolí
Věděli jste, že jste pro něj sexuálním objektem?
To vůbec ne. To vás v jedenácti letech nenapadne. Ale bylo nám jasné, že je to nějak divné. Měli jsme - jen mezi sebou, samozřejmě - sarkastické poznámky. Bavili jsme se o tom s despektem. Ale za zdi internátu jsme to nevynesli.
Proč jste to neřekl doma?
Prostě jsem si myslel, že to je cena, kterou musím přinést za vzdělání v tak dobré škole.
Co jste cítil, když si vás páter tehdy zavolal a poslal do sprch?
Abych byl upřímný, cítil jsem se poctěn. Měl jsem plnou pozornost muže, který se těšil neskutečnému respektu. Pozornost nejvyššího.
Měl jste ho rád?
To ne. Měl jsem z něj strach. Byl šéf. Musel mít kontrolu nad vším, nade všemi. Když se objevila na internátu krádež, sám ji vyšetřil a potrestal. Vždycky se někde objevil, jen prošel, s nikým moc nemluvil. A užíval si ten pocit moci, který nad námi měl. Oba byli tak mocní... Je neskutečné, co se teď děje. Ještě před pěti lety byli neporazitelní a teď... Je to jako sen.
Poznamenal vás pobyt u jezuitů v současném životě?
To se dá těžko říct. Lidé, kteří mě znají, říkají, že jsem málo empatický, chladný. A že teď už konečně vědí proč.
Herec Miguel Abrantes Ostrowski - v jedné z rolí
Také jste v sedmatřiceti letech svobodný.
To je většina lidí z mých kamarádů z internátu. Ale třeba je to jen naší generací.
Říkáte, že netoužíte po pomstě. Jak jste se tedy s něčím takovým vyrovnal?
Sedm let po mém odchodu jsem napsal knihu o životě v internátu. Nebyla jen o tomhle, ale jedna kapitola pojednávala o sexuálních praktikách. Právě kvůli ní jsem měl problémy najít nakladatele. Vyšla až v roce 2004 a takovou lavinu skandálů jako nyní nestrhla.
Tehdy nebyla žádná odezva?
Vyšetřovalo se to. Dokonce se našly i ty fotografie. Představte si, že je měl páter stále schované ve svém pokoji. Jedenadvacet let. Mému kamarádovi, s nímž nás fotili, pak internát poslal omluvný dopis. Když řekl, že chce ty snímky vidět, dozvěděl se od ženy, která je našla, že je spálila. Byla to Ursula Raueová, stejná žena, která má nyní na starosti vyšetřování všech případů, jež se na této škole staly. Nevěřím, že může být objektivní někdo, kdo se před pár lety přiznal k tomu, že zlikvidoval důkazy o zneužívání dětí.
Ten omluvný dopis jste dostal i vy?
Ne, jen kamarád. Zřejmě si řekli, že je pro mě ta kniha dostatečným zadostiučiněním.
Připojil jste se k žalobě na jezuitský internát?
Ne, nepřipojil. Neměl jsem čas. Obrací se na mě řada novinářů. Tím, že jsem vydal tu knihu, se o mně ví a já tu úlohu mluvit s veřejností přijal. I to je důležité. Ale se spolužáky jsem v kontaktu, víme navzájem o svých případech. Ještě bych se připojit mohl, ale koneckonců bych byl jen žalujícím číslo 35 nebo kolik jich vlastně nyní je.
Čeho chtějí žalobou dosáhnout? Omluvy? Peněz?
Někteří chtějí být rehabilitováni. Nechtějí být navždy obětí. Další se soudí kvůli omluvě. A další mají problémy v práci kvůli tomu, co prožili. Nebo si museli platit drahé terapie, aby se zbavili problémů, a potřebují je zaplatit. To je případ jednoho mého kamaráda, který musel pátera orálně uspokojovat.
Herec Miguel Abrantes Ostrowski - v jedné z rolí
A trest pro oba muže pro vás není důležitý?
Páter Stüper dnes žije v domově důchodců a trpí demencí. Páter Schneider, který školu vedl po něm, musel odejít letos na začátku února. Uklidili ho na jiné pracoviště, do jiného ústavu. Potrestáni tak vlastně jsou.
Přeložením na jiné místo?
Ale to je jeden principů křesťanství. Chyboval, ale vyhodit ho na ulici bez prostředků? Svým způsobem tento postup schvaluju.
Ti lidé ale ubližovali a další o tom věděli a mlčeli. To už příliš křesťanské není.
Provinili se. Ale já věřím, že je to teď jiné. Že tento skandál přinutí církev ke změnám a nic takového se už nestane. Už teď je daleko otevřenější, než bývala.
Věříte jí natolik, že jednou své děti pošlete do tohoto internátu?
To určitě ne. Ale na druhou stranu, já tam poznal spoustu skvělých lidí. Celý ten přísný režim byl nastaven tak, aby nás vycvičil obstát v tom, co chceme dělat.
Znamená to, že internát ano, ale ne katolický?
Vlastně jak teď o tom tak mluvíme, zdá se mi jakýkoliv internát ze strany rodičů jako hodně egoistická věc. Deset let, to bylo opravdu hodně.
Znamenala tehdy pro vaše rodiče křesťanská výchova hodně?
To ani ne. Já tam nešel proto, že to byla katolická škola. Ono to bylo v té době místo, kde jste dostala nejlepší vzdělání. Měla velmi dobrou pověst jako gymnázium.
Zazlíváte jim, že vás tam poslali?
Otec zemřel a matka byla prostě jen naivní. Nezazlívám. Jen bych se asi zachoval jinak.
Herec Miguel Abrantes Ostrowski - civilní fotografie
